Když jste nahoře, až v oblacích, změní se vám pohled na svět. Změní se nejen perspektiva, ale i všechno ostatní. Hlava se pročistí a najednou vnímáte vše jinak. Právě tyto pocity a zážitky vám chce poskytnout společnost SHARK.AERO prostřednictvím svého letadla Shark, pokořitele mnoha rekordů z kategorie ultralight. A asi není překvapením, že s výrobou a vývojem pomáhají 3D tiskárny Original Prusa. Připoutejte se, prosím, jdeme na další Prusa Story!

SHARK.AERO je československá společnost s bohatou historií, která trvá už více než 30 let. Začínali coby dodavatel dílů pro společnost Diamond Aircraft, ale postupem času začali stavět letadla vlastní – a tak vznikla značka Shark. Hangár poblíž Senice je narvaný letadly – a ten pohled, když se dveře otevírají a stroje postupně vyjíždějí… To stojí za to! Mimochodem, Sharky nejsou jen tak obyčejná letadla – jsou to jedny z těch úplně nejrychlejších ve své třídě na světě!

Roli „pilota“ při představení výroby a testování letadel na sebe vzal Petr Hýl, obchodní a marketingový ředitel.

Jak se vyrábí letadlo

SHARK.AERO si vyrábí všechny součásky svépomocí. A je jich dost – letadlo se skládá asi z 200 dílů. Výroba kompozitových částí je přitom velmi komplexní – roli hrají vstupní materiály, kvalita práce i časové sladění. Proto potřebujete mít především sehraný tým. Ten pak postupně nanáší karbonová vlákna do forem a slepuje je epoxydem. K zajištění perfektní rovnoměrné vrstvy pak použijí vakuovou pumpu.

Některé části letadla vyžadují ještě o něco složitější péči – například rozměrný rám kokpitu je z kevlaru a má za úkol ochránit posádku za každých okolností. Když na to přišla řeč, Petr Hýl nás rychle ujistil, že v případě poruchy je každý Shark vybaven nouzovým padákem, který zajistí bezpečné přistání.

Na dílně vyrobené díly následně putují do lakovny – tam je obrousí, natřou a vyleští – a poté se montují dohromady. Tímto způsobem vyrábí SHARK.AERO tři letadla měsíčně. Nicméně, poptávka po jejich letadlech stoupá, proto plánují zvýšit kapacitu výroby ještě o jedno.

Jednotlivé díly jsou přitom velmi lehké – třeba ocas letadla byste udrželi i v jedné ruce.

„Letadlo odpovídá standardu European ultralight, proto je velice lehké – celé váží jen 350 kilogramů,“ vysvětluje Petr Hýl.

Jakmile je drak letadla pohromadě, barva zaschlá a povrch vyleštěný, přesouvá se stroj do hangáru, kde jej osadí elektronikou, aviatikou a samozřejmě motorem. Ten je mimochodem překvapivě úsporný, „žere“ asi jako běžné auto. Ale na nebi nemáte zácpy jako na D1…

Za oponou 1: Celý den procházíte hangáry, koukáte na letadla, snažíte se vnímat všechny informace a zároveň udržet nadšení na uzdě… A v tom se vás tedy konečně zeptají: „Nechceš se proletět?“ No to si piš, že jo!
Usedám do kokpitu toho nejslavnějšího Sharku, který zbořil hromadu rekordů. Dáme si přelet nad městem a podíváme se i na zříceninu nedalekého hradu! UAAA! Ten výhled se nedá s ničím srovnat. Ale… Se svými 190 centimetry a 49 nohou nejsem úplně nejskladnějším pasažérem. A ačkoliv mám něco nalétáno, žaludku se to tentokrát vůbec nelíbilo. A povětrnostní podmínky tomu opravdu nepomohly. „Trošku fouká,“ pronesl pilot do vysílačky a viditelně bojoval s řízením. Já zas s něčím úplně jiným. Chtěl jsem si zachovat důstojnost a odpočítával vteřiny. Bezprostředně po přistání jsem prý byl bílý jako stěna – ale zvládl jsem to! A čistý! „Úžasný, žejo?“ jásala Tanya.
„Jasně, super to bylo…“ šeptl jsem.

Přes 100 tištěných součástek

Každý Shark má (nejen) pod kapotou víc než 100 3D vytištěných součástek. Tisknou je hned vedle hlavní dílny, kde nám Vlado Pekar, ředitel SHARK.AERO ukázal své království: V enclosurech pečlivě uložené a udržované 3D tiskárny Original Prusa – od starších MK2 po SL1S až po nejnovější MK4!

„3D tisk nám ušetří na každém letadle přibližně 100 hodin práce,“ vysvětluje Vlado. Tiskne hlavně z ABS kvůli tepelné odolnosti. Součástky, které se nachází blízko chlazení motoru jsou pak z nylonu. A část kniplu je tištěná na SLA tiskárně.

Díky 3D tisku se Vladovi povedlo vyřešit například kryt podvozku – problém, který ho trápil víc než 10 let. Zpětně to popisuje jako neustálé testování nových a nových dílů – dokud všechno nesedlo přesně podle představ. Kryt podvozku je tak kombinací karbonových a 3D tištěných dílů. A proč tolik práce a námahy? On totiž zatažený a krytý podvozek přidává letadlu asi 10 km na maximální rychlosti…

Nová MK4 skvěle zapadla do stávající tiskové farmy a Vlado už ji zapojuje do prototypování. „První vrstva je vždycky perfektní a celkově se mi líbí vylepšené uživatelské rozhraní a automatizace. Jakmile přeslicuju všechny součástky, tak se nezastaví,“ usmívá se Vlado.

3D tisk v SHARK.AERO nevyužívají jen k výrobě součástek, ale také k prototypování a výrobě nástrojů a odlévacích forem na míru.

Po celou dobu naší návštěvy nás doprovázel Izi, Vladův pes. Našel jej opuštěného u letiště a dnes jsou nerozluční parťáci. Izi je nejen přátelský a bystrý, ale kupodivu zbožňuje létání a má víc jak 80 hodin ve vzduchu. Petr Hýl o něm z legrace mluví jako o „CDO – chief dog officer“.

Za oponou 2: Vysoko na obloze, dva Sharky v těsné formaci. Pod námi se leskla hladina novomlýnské přehrady a po levé straně jsme měli Děvín. Byla to učiněná nádhera – dokonce taková, že mi dal žaludek pokoj. Ale na kochání nebyl čas – letěli jsme pořídit dechberoucí záběry ze vzduchu a vyšperkovat tuhle Prusa Story na maximum.
„Potřebovala bych vás víc vlevo – a kopec za vámi v pozadí,“ vydala Tanya vysílačkou instrukce a namířila na nás hlavní kameru.
„Jasně, paní režisérko. Roger, Roger,“ odpověděl můj pilot a bez nějakého varování zatočil ostře doleva.
„Tohle je konečně nějaký lítání!“ zahlásil nadšeně a zahájil manévry: Stoupání, klesání, ostrá doprava, ostrá doleva, zamávat křídly… Vykašlal jsem se na natáčení, kameru položil do klína jen zhluboka dýchal.
„Máme to?“ zeptal se pilot po chvíli.
„Ne, musíte znovu,“ odpověděla Tanya.
Nehty jsem zaryl do sedačky a začal opět počítat vteřiny do přistání. Podařilo se to natočit až na pátý pokus.

Pokoření rekordů

Měli jsme opravdu štěstí – během naší návštěvy stál v hangáru ten nejslavnější Shark ze všech – ten, ve kterém Zara Rutherford sama obletěla celý svět dokola a stala se nejmladší ženou, která to kdy svedla. Její 17letý bratr to pochopitelně nemohl nechat jen tak, na jiném Sharku taky obletěl svět a stal se vůbec nejmladším člověkem, který to dokázal. Opravdu sportovní rodina…

„Let Zary Rutherford pro nás nebylo PR, nám šlo o úplně něco jiného,“ vysvětluje Petr Hýl. „Chtěli jsme ukázat, že naše letadlo zvládne doletět kamkoliv na světě a fungovat za všech okolností a ve všech podnebných podmínkách. A Shark to zvládl na výbornou – i s 3D tištěnými součástkami,“ usmívá se Petr.

Létání i 3D tisk jsou prostě návykové koníčky. A v tomto případě se to krásně spojilo.

Za oponou 3: Dopisoval jsem tenhle článek a u toho sledoval před-finální verzi videa a došlo mi, že… Že ty záběry, kvůli kterým jsem trpěl na duši i na těle, loučil se se životem, sliboval nápravu, ve videu prostě nejsou!
Tanya se jen usmála: „Víš, vlastně byly nic moc.“
To si budu pamatovat!

Štěpán Feik, Tanya Nedeva a Jakub Kmošek