Tento článek byl aktualizován 5.1.2024: přidali jsme video ukazující reálné využití a problémy při 3D tisku vodotěsných dílů. Mimo to jsme přidali pár fotek našeho nejnovějšího modelu.

Ve starším článku jsme se podívali na to, jak se dají tisknout vodotěsné nádoby – vázy, květináče, kelímky, mísy a další užitečné předměty. Dnes se zkusíme posunout ještě o krok dál a vyzkoušíme si tisk perfektně vodotěsných (vzduchotěsných) nádob. Připravte se na dlouhou cestu plnou prototypování a testování! Jestli chcete tisknout vodotěsné modely, nestačí jen zapnout tiskárnu a stisknout jedno tlačítko. Pokud se do toho pustíte s námi, počítejte s tím, že občas je potřeba postupovat stylem pokus-omyl. Držte se, jdeme na to.

Jako první je potřeba si stanovit, co všechno by měl vodotěsný model umět. Chcete vyrobit pouze schránku, která bude trvale uzavřená? Nebo raději chcete vytvořit krabičku, která se bude pravidelně vyndávat z vody a otevírat? Potřebujete, aby váš model odolával zvýšenému tlaku pod vodou? Nebo vám stačí pouze ochrana proti pocákání? Potřebujete, aby byl model průhledný?

To je spousta otázek. Ale připravte se na to, že jich bude ještě víc. Na každou z nich totiž navazuje několik dalších, souvisejících problémů: Jaké nastavení ve sliceru použít? Jaký zvolit postprocessing? Jaké mechanismy použít pro uzavření nádoby? A jak vyřešit gumové těsnění? Nebudeme vás napínat, my jsme si všechny tyto otázky (a mnoho dalších) v procesu položili sami a snažili jsme se na ně najít odpověď, abychom vám ušetřili práci při volbě vhodného postupu.

Teorie

Pokud vás nezajímá teorie a principy konstrukce vodotěsných modelů, můžete se pobavit našimi (ne)úspěchy a rovnou přeskočit na sekci “Střet s realitou”. Chcete-li se ale pouštět do vlastního projektu, určitě doporučujeme přečíst si celý článek.

Rešerše

Prvním krokem na začátku každého velkého projektu (a tehle je sakra velký) by měla být pořádná rešerše. Dobrá zpráva pro vás je, že jsme věnovali dost času hledání podobných pokusů a související problematiky na internetu. O něco horší zpráva je, že není moc lidí, kteří by se snažili o tisk vodotěsných modelů. Většina zájemců o danou problematiku se věnuje 3D tisku RC modelů ponorek. Háček je ale v tom, že modely ponorek potřebují pro fungování jen malé množství vodotěsných dílů – a ty jsou obvykle konstruované jinak než metodou 3D tisku.

Ačkoliv se najdou i jiné projekty využívající tištěné díly, jde spíš o okrajové záležitosti. Hlavní části bývají složené z jiných materiálů (vstřikolisované díly, plastové trubky apod.). Samotnému 3D tisku vodotěsných modelů se lidé věnují velice okrajově. Z toho důvodu jsme museli kouknout na jiné postupy, ne úplně související s 3D tiskem. Ty jsme lehce upravili pro naše potřeby a otestovali. Zřejmě nejužitečnější je pro naše účely tento článek o možnostech těsnění uzavíratelných modelů.

Volba modelu

Předem upozorňujeme, že tisk vodotěsných modelů vyžaduje jistou dávku zručnosti a bez dodatečných úprav (tedy postprocessingu) se zřejmě neobejdete. Jde o to, že 3D tištěné modely, které vyžadují perfektní vodotěsnost, jsou obvykle specifické věci na míru. Lock & lock krabičku si totiž můžete koupit v kdejakém supermarketu, stejně tak jsou snadno dostupné doplňky jako pouzdra na elektroniku pro potápěče, části RC ponorek, schránky na měřící zařízení atd.
Asi vás nepřekvapí, že specializované modely jsou na výrobu složitější. Pouhé sundání vytištěného objektu z podložky tady moc nefunguje. My jsme pro ukázku vytvořili pár experimentálních kousků, ale je nám jasné, že je s největší pravděpodobností nevyužijete. Na nich si pouze předvedeme, jak celý proces funguje, abyste si další modely mohli vyrobit sami.

Vezmeme-li to čistě teoreticky a zeširoka, tak nejlepším modelem pro 3D tisk bude uzavřená kulatá nádoba bez otvorů, tisknutá na jeden zátah – v podstatě jakýsi balónek, či bublina. Jenže takový model nebude ve většině případů úplně praktický. Proto většinu z vás budou zajímat uzavíratelné modely. V takovém případě platí pro modelování dvě nejdůležitější pravidla:

  1. Vymodelujte dostatečně tlusté stěny. Pro standardní hloubku potápění stačí 2-3 mm, ale při zvýšeném tlaku určitě chcete mít jistotu, že voda neproteče skrz a model nepraskne pod tlakem. Pro představu: Pokud ponoříte uzavřený model (tlak vzduchu uvnitř = tlak vzduchu na hladině) do hloubky 20 metrů, což je standardní hloubka potápění, na jeho stěnu bude vyvíjen tlak cca 2 kg/cm2 a s každými dalšími deseti metry se bude zvyšovat o 1 kg.
  2. Navrhněte model jednoduchý. Čím jednodušší, tím lepší. Jestliže si plánujete vyrobit krabičku s 8 uzávěry, z nichž některé budou nasazovací, jiné šroubovací nebo zacvakávací, přejeme vám hodně štěstí. Každý uzávěr navíc a každá potenciální tisková vada představuje riziko průtoku vody dovnitř. I u profesionálních krytů na foťáky se dočtete varování, že i zrnko písku na těsnění může způsobit průtok.

Volba materiálu

Zde platí podobná pravidla jako při tisku váz a jiných jednoduchých modelů – ve své podstatě je výběr materiálu až druhotný, zásadní jsou tisková nastavení. Navíc, pokud si plánujete vyrobit model, který bude odolávat vysokým tlakům (2 bary a více), zřejmě se stejně vydáte cestou postprocessingu, například zalitím modelu do epoxidové pryskyřice. Pokud vás zajímají pouze výtisky odolávající malým tlakům (do 2 barů, resp. do 10m hloubky), často postačí i neupravený 3D tisk. Podrobné srovnání materiálů najdete v předchozím článku, ale ve zkratce připomínáme, že nejlépe si vedou filamenty se skvělou adhezí mezi vrstvami, například PP. Při hloubkových testech se nám dokonce velmi dobře osvědčil i Prusament PLA a SLA resiny.

Tisková nastavení a výplň

Pokud vás zajímají pouze modely s vodotěsností do pár metrů hloubky (například při šnorchlování), nemá smysl se trápit s nějakými extra tiskovými nastaveními. Zde se jednoduše řiďte pokyny z našeho prvního článku o vodotěsnosti (stručně: více perimetrů = lepší vodotěsnost). Snad jediné, co můžeme doporučit a na co je vhodné si dávat pozor, je hladkost povrchů, které budou v přímém kontaktu s těsněním (viz dále). Tyto povrchy by měly být co nejvíce hladké, aby co nejlépe doléhaly k použitému těsnění. Ideální je tisknout model rovnou stranou na hladkou podložku, zabrousit a vyleštit, případně nastavit v PrusaSliceru tzv. ironing.

Co se týká modelů určených pro větší tlaky (hloubky), je situace o chlup složitější. Aby stěny opravdu udržely zvýšený tlak, je potřeba je udělat silné, pevné a kompaktní. Pokud vám vychází, že model se 3 perimetry a 15% výplní vydrží vodotěsný do hloubky 1m, ve 30 metrech může být situace úplně jiná. Kvůli zvýšenému tlaku se mohou projevit drobné praskliny a nepřesnosti, které jinak nedělají problémy, navíc může dojít k velkým deformacím důsledkem stlačení vzduchu uvnitř modelu.

Pro ochranu proti deformaci a následnému protečení nabízíme snadnou variantu: zvýšení počtu perimetrů a hustoty výplně. Ideální stav je takový, že bude stěna 100% vyplněná materiálem, případně je vhodné zvýšit alespoň počet perimetrů. Konkrétní hodnotu vám bohužel vzhledem k obrovskému počtu proměnných neřekneme. Je potřeba individuální testování, tudíž zkuste začít např. na 4 perimetrech a 60% výplni. Přesto počítejte s tím, že i v plném modelu mohou vzniknout drobné komůrky a chodbičky, skrz které si voda najde cestu. Vezměte si například tento neupravený kryt pouzdra vodotěsného foťáku, vytištěného z PETG:

Ošetření pryskyřicí

Druhou variantou, jak lze docílit vodotěsnosti modelu, je zalití do pryskyřice. Ideální variantou by byla vakuová impregnace výtisku, ale toho zřejmě nedosáhnete v klasické kutilské dílně. Bohatě postačí, když přetřete model štětcem, případně ho celý ponoříte do tekuté pryskyřice. Výsledek je jednak velmi dobře odolný proti průtoku a jednak má lepší mechanickou odolnost a prostorovou stálost. Nezapomeňte, že ošetření pryskyřicí nemá smysl, pokud vytisknete dutý model. Je důležité, aby stěny držely svůj tvar. Epoxid není všespásný. Pokud budete mít stěny duté, tisknuté s 1-2 perimetry, ve zvýšeném tlaku se model zdeformuje a popraská! Pryskyřicí doporučujeme ošetřovat modely tisknuté s alespoň 4 perimetry a 60% výplní.

Práce s pryskyřicí má zásadní nevýhodu v tom, že můžete pracoviště snadno ušpinit, a navíc epoxidová pryskyřice silně zapáchá. Nezapomeňte proto používat ochranné pomůcky, jako je respirátor a rukavice!

Těsnění

Největším kamenem úrazu je těsnění, respektive funkční víko. Vytisknout vodotěsný model, včetně postprocessingu, není zas tak velký problém. Ale pokud jste podobné experimenty zkoušeli, určitě víte, že tisk vodotěsné uzavíratelné krabičky je celkem náročný. Téměř vždy na ní vzniknou nějaké nepřesnosti, které mohou způsobit, že se voda dostane dovnitř.

Tématem těsnění se detailně zabývá výše zmíněný článek. Zkusíme zde stručně shrnout 3 základní varianty s aplikací pro 3D tisk, ale pokud se chcete dozvědět víc, určitě si nastudujte externí zdroje.

Ploché těsnění

Máte doma flexibilní filament? Určitě vás už někdy napadlo, jestli by se s ním dalo vytisknout gumové těsnění. Pokud jste to opravdu zkusili, asi už tušíte, že tudy cesta nevede. Mnohem lepší variantou je vytisknout si dvoudílnou formu, tu pečlivě naplnit sanitárním silikonem a po zaschnutí obsah opatrně vyndat. Některé zdroje doporučují pro usnadnění práce vytvořit jakousi modelínu (oogoo či proto-putty) vytvořenou ze směsi silikonu, vody a kukuřičného škrobu.

Atypické tvary

Pokud jste měli v ruce GoPro kameru, pravděpodobně jste si všimli, že těsnění na dvířkách má lichoběžníkový průřez. Jedná se o zvláštní tvar, který zajišťuje perfektní vodotěsnost do 40m. Problém je takové těsnění někde sehnat. Jediným možným řešením, jak získat atypické těsnění, je si ho vyrobit. V takovém případě je nejlepší si opět vytisknout dvoudílnou formu a tu vyplnit silikonem.

O-kroužky

Jednoznačně nejlepší, nejsnadnější a ověřenou variantou jsou obyčejné O-kroužky. Nemá smysl vymýšlet žádné složitosti. Při použití O-kroužků je pouze nutné zvážit rozměry a patřičné vůle při navrhování vybrání pro těsnění. Povrch O-kroužku (či jiného těsnění) je vhodné před každým použitím ošetřit silikonovým olejem. Detailní informace ke správnému použití O-kroužků se opět dočtete v tomto článku.

Průhledné díly

Předpokládejme, že většina tištěných vodotěsných dílů bude vyžadovat alespoň jednu průhlednou část. Je vhodnější takový kousek vytisknout nebo raději použít jinou metodu? Zde se vyloženě nabízí připomenutí našeho staršího článku o tisku průhledných dílů. A ano, jde to aplikovat i na vodotěsné modely, pokud vám tedy nejde o perfektní, křišťálově čistou průhlednost. Stačí se držet návodu a potřebné části důkladně vyleštit.

Pohyblivé díly (spínače apod.)

Pokud tvoříte kryt na elektroniku, zřejmě budete potřebovat i nějaké pohyblivé části, například pro rozsvícení baterky uvnitř obalu. Nejjednodušší varianta, která se dá použít, je tisk části modelu z flexibilního filamentu, přes který bude možné stisknout tlačítko uvnitř. Problém může nastat ve velkých hloubkách, kde dojde ke smrštění gumové části, což může potenciálně znemožnit použití tlačítka. Druhou variantou může být nerezový kolík s pružinkou a O kroužkem, tak jak to používá gopro. Taková varianta se vám ale při domácím použití může šeredně vymstít, protože sebedrobnější nepřesnost s vysokou jistotou způsobí průtok vody. Mnohem lepší variantou je použití magnetického spínače, tak jak to dělají některé potápěčské svítilny. Nám se nejlépe osvědčily následující možnosti:

  1. Magnet přitáhne ke stěně s např. měděným protipólem kovový plíšek či drátek, čímž se propojí obvod.
  2. Magnety jsou umístěny proti sobě přes stěnu a tahem dopředu či dozadu pohybují mechanickým spínačem (i prostý měděný kabel přilepený k magnetu může fungovat).

Střet s realitou

Teorii máme za sebou, ale co praxe? Funguje to? Jako vždy jsme si připravili několik modelů, s jejichž pomocí jsme pečlivě otestovali všechna potenciálně problémová místa, která jsme si přednesli v teoretické části. Jak už to na tomto světě bývá, nic není černobílé a ani 3D tisk vodotěsných modelů nemá ani stoprocentně špatné, ani stoprocentně dobré výsledky. Ukažme si to podrobně:

Výběr modelů

Hned na začátku jsme si zvolili 4 základní modely: Jednoduchou variantu lock & lock krabičky s plochým těsněním, šroubovací pouzdro na svítilnu, vlastní externí osvětlení k vodotěsnému foťáku a pouzdro na fotoaparát.

Pozn.: Pouzdro na foťák demonstrujeme jako možné použití komplexního 3D tištěného modelu. Ale je potřeba brát v úvahu, že vzhledem k časové náročnosti a vysokému riziku, že se model nepodaří správně vytisknout, může být takový projekt neekonomický.

Volba výplně a materiálu

Při tisku všech vybraných modelů jsme se řídili našimi poznatky o vodotěsnosti z minulého článku. Přesto si myslíme, že stojí za to vypíchnout několik poznatků, které platí obzvlášť při použití za zvýšeného tlaku.

První a zásadní věc, které si všimnete už při tisku (se zvýšeným počtem perimetrů), je nehezký povrch u některých materiálů. Pravda, pokud vám jde o funkčnost, estetickou stránku tolik řešit nemusíte, ale pokud dovnitř modelu potřebujete vsadit nějaký díl, může se stát, že nebude pasovat kvůli přebytku materiálu na stěnách modelu. V tomto směru je potřeba pečlivě vybírat materiál nebo zkrátka zvolit jinou variantu. Abychom byli konkrétní, tak při tisku krytu na foťák z PCCF (nebo z PETG) se 100% výplní se nám nepovedlo dovnitř napasovat objektiv.

Druhá důležitá věc, kterou jsme odhalili už při testu v nádobě s vodou, je propustnost zdánlivě nepropustných výtisků. Vylučovací metodou jsme došli k testování 5 materiálů: PLA, PETG, PCCF, ASA, a SLA resinu (Prusa tough). Z těchto materiálů překvapivě neudrží vodu neupravené PETG a vyhlazená ASA. PETG protéká velice rychle skrze švy a kontakty mezi perimetry a plnou výplní, u vyhlazeného ASA docházelo k pomalému průtoku způsobenému zřejmě nabobtnáním materiálu či drobnými netěsnostmi kolem zvoleného těsnění. Překvapivě, PLA, PCCF i SLA výtisk byly perfektně odolné bez dodatečných úprav i v hloubce 20 m pod vodou.

Pozn.: Testovaným modelem bylo pouzdro na baterii se šroubovacím uzávěrem a prstencem tisknutým z Filatech FilaFlex40 / SLA Prusa Blue Flexible.

Přestože se najdou materiály, které odolají vodě bez postprocessingu, stejně jsme zvolili ještě jednu variantu – zalití modelu z PETG do epoxidové pryskyřice. Důvod je prostý: uhlíkovým vláknem plněné filamenty jsou zpravidla dost drahé a nevyplatí se z nich tvořit velké výtisky s hustou výplní, v případě SLA tisku ani nelze tisknout velké modely a PLA je velmi náchylné na teplotní deformaci – první prototyp zůstal na slunci v autě a po jednom dni se stal nepoužitelným. PETG je levný technický materiál s celkem dobrou teplotní odolností. Zalitím do pryskyřice jsme dosáhli perfektní vodotěsnosti a odolnost modelu jsme ještě zlepšili. Nutno podotknout, že práce s dvousložkovým epoxidem je velice špinavá a smradlavá (viz náš starší článek), ale výsledek je velmi dobrý.

Tisk průhledných částí

Pouzdro na světlo či foťák se neobejde bez průhledných částí. Ve starším článku jsme si už ukázali, že se dají různé výtisky vyleštit tak, aby byly čiré jako sklo. To platí zejména pro SLA resiny, které se nám osvědčily jako skvělá varianta pro tvorbu dílů vyžadujících průsvitnost. Je však naprosto zásadní dát si s průhledným výtiskem práci, důkladně ho obrousit a vyleštit. Každý škrábanec, zákal či bublinka výrazně ovlivní průhlednost a může způsobit nechtěný lom světla.

Samozřejmě nás napadla i divoká myšlenka: Dá se vytisknout a vyleštit ochranné sklo před objektiv foťáku? Čistě ze zvědavosti jsme to zkusili, použili jsme k tomu Original Prusa SL1S 3D printer a 3DM tough clear resin. Bohužel jsme zjistili dva problémy. Tím prvním je množství drobných bublinek vzniklých při tisku, které zaclání v obraze, tím druhým je vnitřní struktura modelu. Ačkoliv se zdá být na první pohled krásně čistý, plný a křišťálový, při podrobnějším prozkoumání zjistíte, že vnitřní struktura vytváří rozmazání obrazu ve tvaru kříže, tudíž se stává nepoužitelným pro jasný pohled skrz. Na to, aby bylo vidět např. na indikační LED to bohatě postačí, ale na sklo před objektiv či displej je potřeba zvolit jinou metodu, například vyříznout plexisklo na laseru.

Těsnění

Nejzásadnější prvek všech zvolených modelů je vhodné těsnění. My jsme otestovali tištěné verze, těsnění odlité ve formě i kupované O-kroužky.

Konkrétně jsme vytiskli ploché těsnění z Flexfill 98a, then with Flexfill 92a, FilaFlex40 a flexibilního SLA resinu, jednu FFF várku standardní (maximální počet perimetrů, pozice švu náhodná), druhou FFF várku se zaplým ironingem.
Poté jsme vytiskli formy pro silikonové těsnění ve dvou variantách: První bylo ploché těsnění, druhé bylo atypické těsnění podobné tomu použitému ve dvířkách krytů GoPro kamer. Formy jsme vyplnili v jedné várce pouhým sanitárním silikonem, v druhé várce jsme vytvořili tzv. proto-putty dle návodu. Výrobní proces je samozřejmě náročnější a je potřeba počítat s tím, že na pracovišti vznikne nezanedbatelný nepořádek. Obzvlášť hnětení silikonu se škrobovou moučkou nedopadá dobře – většina materiálu skončí spíš mezi prsty než na požadovaných místech. Proto-putty má navíc po vytvrzení výrazně křehčí, porézní strukturu než čistý silikon.

Třetím testovaným těsněním byly standardní O-kroužky vymontované z automatiky určené pro potápění, ale lze použít celou řadu jiných produktů o různých rozměrech. Nutno podotknout, že správně vymodelované vybrání v kombinaci s O-kroužky je zaručeně nejjednodušší a nejspolehlivější metodou.

Test za normálního tlaku

Začneme špatnou zprávou: Tištěné těsnění nefunguje. Žádná z variant, kterou jsme testovali, neudržela vodu. A to ani v případě, že jsme těsnění přitáhli šrouby takovou silou, že docházelo ke stržení závitu. 3D tisk zkrátka nepodporuje dostatečně měkké materiály. Ploché 3D tištěné těsnění by teoreticky mohlo fungovat ve strojích z kovových dílů, které se k sobě dají přitáhnout násobně větší silou než ty plastové.

Dobrá zpráva je, že ostatní varianty zafungovaly za normálního tlaku téměř bezchybně. Po několika pokusech se nám podařilo vytvořit všechny typy těsnění tak, aby přes noc spolehlivě udržely vodu při ponoření v kýblu s vodou.

Test v hloubce

Problémy nastávají ve větší hloubce. Zde jsme naráželi jednak na problémy se zvolenými typy uzávěru a jednak na různé typy těsnění. Ze všeho nejhůř si vedla zacvakávací krabička, která protekla vždy už v pár metrech vodního sloupce. To souviselo jednak s nedostatečným přimáčknutím víka a celkově problémovým plochým těsněním – to nefungovalo ani u dvířek, ani u skla od pouzdra na foťák.

U některých modelů pomohl ke zlepšení vodotěsnosti větší přítlak plochého silikonového těsnění. Bohužel, přítlak se nedá zvětšovat do nekonečna a v případě pouzdra na foťák se nám nepodrařilo dosáhnout takového přítlaku, aby se utěsnil model, ale aby nedošlo k poškození těsnění.

Ukázalo se, že dobře zvolené atypické těsnění a O-kroužky jsou nejspolehlivější varianty, pokud se správně navrhne vybrání a přítlak.

Zajímavostí je, že kryt na baterku se šroubovacím uzávěrem fungoval perfektně až do 30m při použití obou typů silikonových plochých kroužků, O-kroužku i naprosto obyčejné gumičky.

Pozn.: Všechny druhy těsnění jsme před použitím důkladně namazali silikonovým olejem a vám doporučujeme to samé.

Pohyblivé díly

Většina vodotěsných krytů se neobejde bez tlačítek či jiných pohyblivých dílů. Vyrobit si pouzdro na foťák či svítilnu bez možnosti zmáčknout spoušť je nesmysl, že? My jsme jako první otestovali prostý gumový kryt, přes který lze stisknout vypínač od svítilny. Výhoda je, že flexibilní filamenty a resiny jsou vodotěsné i do testovaných 30 metrů hloubky. Problém nastává se zvýšeným tlakem. Už v 10 metrech se vlivem okolního tlaku gumová část smrskla natolik, že nebylo možné baterku rozsvítit. Toto řešení je proto vhodné leda pro malé hloubky, například pro šnorchlování.

Spolehlivě ovšem fungují magnetické spínače, kterých využívají i leckteré volně prodejné potápěčské svítilny. My jsme otestovali dvě varianty: tou první je přitažení kovového drátku ke stěně za pomoci magnetu, tou druhou je použití dvou magnetů jako mechanické páky, která pohne spínačem. Přitažení kovového drátku (pružinky) nefungovalo příliš spolehlivě, při zapojení na svítilně docházelo k častému blikání a zhasínání. Oproti tomu použití dvou magnetů přitažených přes stěnu fungovalo téměř na 100%, i v naprosto jednoduché variantě, jakou je přilepení kabelu k magnetu.

Co lze a nelze reálně použít (závěr)

Jde vám z toho všeho hlava kolem? Tak si stručně shrneme, co se dá s 3D tiskem reálně použít a co ne.

Jak jsme řekli již v první kapitole, nejlepší je používat úplně jednoduché modely. Krabička se šroubovacím uzávěrem a O-kroužkem vám může vydržet perfektně i ve velkých hloubkách. Společně s variantou magnetických spínačů se dají vytvořit různé varianty přisvícení pro podvodní focení. To je také zřejmě nejlepší a nejspolehlivější varianta vodotěsného 3D tisku.

 

Naprosto jednoduché krabičky se zámkovým uzávěrem se také dají vytisknout, ale ve srovnání s klasickými vstřikolisovanými krabičkami jsou zoufale nespolehlivé a pro časovou náročnost i ceny materiálu se je nevyplatí vyrábět.

Složité a speciální modely, jako je například pouzdro na foťák, se spíš nevyplatí vyrábět. Vzhledem k náročnosti tvorby podkladů i času strávenému prototypováním se jedná o neekonomické a nespolehlivé modely. O to spíš, když potřebujete do modelu zakomponovat několik pohyblivých dílů a uzavíratelných krytů, které výrazně zvyšují šanci průtoku.

Gumové části obalů tisknuté z flexibilních filamentů a resinů dává smysl tisknout pouze pro malé hloubky, například pro šnorchlování. Ve větších hloubkách vám tlak zabrání používat pohyblivé díly (spínače apod.). Pohyblivé díly je vhodné řešit s pomocí magnetů, alternativně kovových osiček s těsnými O-kroužky.

Průhledné díly lze vyrobit i metodou FFF či SLA tisku, ale doporučuje se použití silného plexiskla (4mm či silnější). Vytvořit perfektně čirý výtisk je až zbytečně náročné.

Nejspolehlivějším těsněním jsou jednoznačně O-kroužky. Ty se dají sehnat v různých specializovaných prodejnách s potápěčskou výbavou, autodílnách, možná je seženete i v hobby marketech. Všechna těsnění nezapomeňte důkladně namazat silikonovým olejem (k dostání v hobby marketech).

Závěrem dodáme, že i když se snažíme pokrýt co nejširší škálu problémů, článek by měl sloužit spíše jako pomocná záležitost, nikoliv návod. Pokud se sami pustíte do tisku vodotěsného modelu, počítejte s tím, že vás čeká dlouhá cesta plná prototypování a testování v malých i velkých hloubkách. Nezapomeňte všechny modely i pohyblivé části otestovat dřív, než do nich nainstalujete elektroniku! Je vhodné vše otestovat víckrát a ve větších hloubkách než je budete pravidelně používat. To je z naší strany vše, držíme vám palce, ať se vám projekty vydaří s co nejmenším úsilím.

Tisku zdar!