Jsou různé důvody, proč má smysl řezat 3D modely na víc částí a tisknout je zvlášť. Samozřejmě, ten nejčastější důvod je nedostačující tiskový objem. I na relativně kompaktních tiskárnách jako je Original Prusa MINI+ nebo Original Prusa i3 MK3S+ se takovým způsobem dají tisknout fakt velké věci! A koneckonců ani na větší (nebo řekněme XL?) tiskárně nepůjde všechno vytisknout jako jeden kus 😉

Všechny věci, které uvidíte v tomto videu, byly vytištěné na tiskárnách MK3S nebo MK3S+!

Ovšem, roli hrají i jiné faktory než jen velikost. Pomocí řezání se můžete vyhnout nepříjemným převisům, optimalizovat směr tiskových vrstev z estetických nebo funkčních důvodů, anebo poskládat model z více barev a materiálů. Rozdělení na víc částí také pomáhá snížit dopady případného selhání tisku.

Samotné rozřezání je jednoduché (můžete ho provést rovnou v PrusaSliceru), pojďme se tedy bavit raději o tom, jak pak všechno poskládat zpátky dohromady 🙂

Na trhu je obrovská spousta možností, my se zaměříme na tři hlavní typy lepidel, které považujeme za nejvhodnější pro daný účel: v první řadě vteřinová lepidla, dále rozpouštědlová lepidla a nakonec dvojsložkové epoxidy. Porovnáme pro a proti jednotlivých variant a uvedeme pár příkladů konkrétních výrobků, které jsme sami koupili a otestovali.

Obsah

• Společná základní pravidla
• Vteřinová lepidla (kyanoakryláty)
  • Debondéry
  • Jaký vteřiňák vybrat?
  • Zajímavosti a na co si dát pozor…
• Rozpouštědlová lepidla
  • Lepení pomocí kapilárního efektu
  • Jak vybrat rozpouštědlové lepidlo?
  • Na co si dát pozor…
• Dvojsložková lepidla
  • Jaké dvojsložkové lepidlo vybrat?
  • Na co si dát pozor…
• Ostatní lepidla
• Kompletace bez lepidla
• Výsledky testů na trhačce 

Společná základní pravidla

Aby byl lepený spoj co nejsilnější, je potřeba, aby byly styčné plochy co nejrovnější a nejčistší. Některá lepidla lépe fungují na zcela hladkém povrchu, některá na hrubším, ale stále rovném a čistém. Pokud je to potřeba, můžete povrch zbrousit (ale očistěte ho pak od prachu z broušení). Odstraňte ze styčných ploch mastnotu, barvu, tmel a případné zbytky předchozích pokusů o lepení.

Že se má důkladně větrat, se dozvíte v instrukcích snad k čemukoliv, ale o lepidlech to opravdu platí dvojnásob, často jde o dráždivé nebo vyloženě jedovaté látky, někdy dokonce s omamnými účinky. Ne abyste lepidlo čichali! 🙂

Než vyberete konkrétní lepidlo, pořádně se zamyslete nad tím, pro jaký účel ho budete potřebovat. Roli hraje velikost, materiál, způsob použití výtisků. Jde o pohledové nebo i o mechanické vlastnosti? Zajímá vás teplotní odolnost? Má být spojení ideálně na věky, nebo se model bude někdy v budoucnu možná rozebírat? Budete se nějak věnovat úpravě povrchu v místě lepených spojů?

Jednoduše řečeno, resinová figurka se bude lepit úplně jinak než třeba cosplay brnění v životní velikosti.

Nyní přejděme ke konkrétním druhům lepidel:

Vteřinová lepidla (kyanoakryláty)

Kyanoakrylátová lepidla, v češtině nejčastěji nazývána vteřinová lepidla neboli vteřiňáky. Fungují na bázi ethyl-kyanakrylátu a příbuzných látek. Proces polymerizace se spouští kontaktem s vodou. Obvykle stačí běžná vzdušná vlhkost. Pokud chcete reakci ještě více urychlit, jsou k dispozici akcelerátory (aktivátory) na bázi vody nebo různých rozpouštědel. Funguje i obyčejná voda ve spreji nebo jednoduše to, že na spoj dýchnete ústy – jen pozor, ať přitom zbytečně nevdechujete výpary lepidla.

Ovšem, většinou to bývá naopak a problém je v tom, že lepidlo vytvrzuje příliš rychle, zvlášť pokud musíte manipulovat s velkými díly. Na přesné slícování máte minimum času, což platí zejména u resinových součástek, které lepidlo obvykle nerozlučně spojí doslova během vteřiny.

Snaha manipulovat lepenými díly během schnutí také dost negativně ovlivní finální sílu spoje. Pokud se tedy nepodaří díly slícovat během prvních okamžiků, je obvykle lepší styčné plochy očistit a začít znovu.

Vteřiňáky jsou srovnatelně vhodné pro všechny běžné 3D tiskové materiály (PLA, PETG, ASA/ABS, SLA resin, atd.). Dá se s ním lepit i TPU/TPE (Flex), tedy alespoň v těch méně ohebných pasážích. Mírná poréznost materiálu (tiskové vrstvy) nevadí, spíše naopak. Problém bývá spíš s úplně hladkými materiály jako je kov, sklo nebo keramika. Kyanoakrylát samotný materiál leptá minimálně, tedy kromě některých pěnových plastů (polystyrén), které vyloženě rozpouští. Čirý polystyren (vstřikovaný, ne pěnový) kontaktem s kyanoakrylátem značně křehne.

Při vytvrzování vteřiňák sesychá a silnější vrstva původně hladké čiré hmoty často získá částečně bílý a vrásčitý povrch, který nevypadá moc hezky. Výpary z většího množství lepidla také vytváří bělavou vrstvu (jinovatku) okolo lepeného spoje.

Všimněte si bělavých skvrn, typická vteřiňáková „jinovatka“.

Nejvýraznější tento úkaz je, když výpary nemají kam uniknout (například, pokud byste čerstvě slepený předmět zavřeli do nějaké krabičky). Čím déle lepidlo schne, tím víc jinovatky se vytvoří. Abyste tomu zabránili, je potřeba spoj odvětrávat.

Běžný vteřiňák je po vytvrzení tvrdý jako kámen. Přestože zasychá a tvrdne téměř okamžitě,maximální tvrdosti dosáhne až po delší době (8-24 hodin). Pozor, s tvrdostí je to ale trochu složitější a nejde o jednoznačnou výhodu. Za prvé, vteřiňák má velkou sílu v tahu, ale ne při ohybu a kroucení. To znamená, že díly je daleko snazší od sebe odlomit než odtrhnout.

Za druhé, vteřiňák se trochu obtížně brousí, zvlášť pokud je okolní materiál výrazně měkčí. PLA je samo velmi tvrdé, ale třeba u resinu to může být problém. Měkčí materiál ubývá rychleji a pokud si nedáte pozor, zůstane vám vrstva vteřiňáku a okolo ní probroušené prohlubně. Pomáhá pokud vteřiňák vybrousíte hned po zaschnutí a nečekáte na úplné vytvrzení.

Na druou stranu, při troše trpělivosti se vteřiňák dá vybrousit do krásně hladkého, sklovitého povrchu. Téměř se nedrolí ani neloupe, a to ani ve velmi tenkých vrstvách. Díky těmto vlastnostem se dá skvěle využít pro úpravy povrchu modelu nebo tmelení. Vteřiňákový tmel se dá vylepšit smícháním s dalšími přísadami, které mu dodají hmotu, například s pudrem nebo práškem tvořeným mikroskopickými dutými kuličkami, tzv. „microballoons“.

Pamatujte na to, že vteřiňák v mrazu křehne, není tedy vhodný pro venkovní užití, alespoň ne v našich zeměpisných šířkách. Tato vlastnost se ale dá využit, pokud od sebe lepené díly potřebujete snáze odlomit, dejte je předtím do mrazáku.

Co se týče opačných teplot, běžný vteřiňák si údajně udrží zhruba 50% pevnost při 80 °C a 20% při 100 °C. Pouze speciální teplotně odolné vteřiňáky si zachovají 80% pevnost při 120 °C. Na lepení čehokoliv k extruderu to tedy spíš není…

Vteřiňák má omezenou trvanlivost, časem houstne a nakonec úplně zkamení. Obvykle je to otázka pouhých měsíců. Vlhkost tento proces samozřejmě urychluje.

Co se týče skladování v ledničce, není to tak jednoduché jak se zdá. Je sice pravda, že studený vzduch pojme méně vlhkosti, na druhou stranu, když pak studenou tubu nebo lahvičku dáte do pokojové teploty, bleskově na ní (a v ní) vlhkost zkondenzuje. Doporučuje se tedy skladovat v ledničce jen nové, neotevřené lepidlo a před prvním použitím ho pak nechat ohřát na okolní teplotu. Asi by dávalo smysl skladovat vteřiňák v „dryboxu“ (třeba s použitím nějakých vysoušečů typu silikagel), ale nezkoušeli jsme, jak velký vliv na trvanlivost to doopravdy má.

To nejlepší, co můžete udělat, je prostě se snažit udržet tubu nebo lahvičku co nejdéle čistou a neupatlanou. Vždy je lepší nedávkovat lepidlo rovnou, ale opatrně si vymáčknout loužičku na čistý, neporézní povrch a aplikovat třeba pomocí párátka nebo šicí jehly s uštíplým ouškem.

Vteřiňák v tubě skladujte opřený ve svislé poloze, aby lepidlo pokud možno steklo zpátky z aplikátoru. Tubu mačkejte jen velmi opatrně (jinak snadno vyvoláte efekt „hrnečku vař“ a lepidlo poteče pořád). Pokud vám lepidlo vyteče zvenku na aplikátor, moc nespoléhejte na to, že pomůže když ho otřete. Řetězová polymerizace už začala a tahle tuba bude patrně brzy na vyhození. Všechno je to o prevenci.
Zacpaný plastový aplikátor můžete propíchnout jehlou nebo seříznout o ucpanou část. Kovový aplikátor lze propálit zapalovačem (samozřejmě ho nejprve sundejte z tuby nebo lahvičky).

Sbírka dílů 1:8 modelu dvojplošníku Stearman Kaydet od 3D LabPrint. Tady si člověk užije lepení fakt dosyta!

Debondéry

Debondér je speciální přípravek sloužící k rozpouštění vytvrzeného kyanoakrylátu. Zatímco vteřiňák celkem běžně používá v domácnosti skoro každý, zdá se, že o debondérech ví jen někteří kutilové a modeláři. Je to škoda, protože možnost vrátit zpět výsledek lepení dává vteřiňákům velkou výhodu oproti rozpouštědlovým a dvojsložkovým lepidlům. Můžete slepený model rozebrat s minimálním poškozením, očistit vylité lepidlo, nebo pomocí navlhčeného ušítka otřít lepený spoj a vyhnout se tak zdlouhavému broušení.

Má to ale jeden háček. Debondéry mívají různé složení a koncentraci, takže jejich účinek bývá někdy nevyzpytatelný. Některé nedělají nic, některé sežerou i plast okolo. Vždy reakci debondéru s daným materiálem nejprve vyzkoušejte bokem, a to i když otvíráte novou lahvičku stejného přípravku (výrobci někdy mění recepturu bez varování).

Místo debondéru můžete zkusit některé odlakovače na nehty nebo samotný aceton. Samozřejmě, opatrní buďte úplně stejně.

Bolt Off je český výrobek, běžně dostupný v modelářských obchodech.

Jaký vteřiňák vybrat?

Obecně vzato, cena a kvalita hrajou do určité míry roli. Ten nejlevnější vteřiňák z večerky je obvykle strašný, tuba bývá napůl prázdná nebo vyschlá a zbytek vyteče už při pokusu ji propíchnout a otevřít. Síla spoje je nepřímo úměrná zápachu (zřejmě protože v tubě je víc ředidla než samotného kyanoakrylátu).

Pro opravdové vteřiňákové fajnšmekry je k dispozici třeba rekordní lepidlo od 3M, které udrží ve vzduchu osmitunový vysokozdvižný vozík, ale lahvička stojí několik stovek.

Většině z nás asi bude stačit něco mezi 🙂 Velké firmy jako je Henkel (Loctite) nebo Alteco vyrábí vteřiňák v tubě, který stojí pár desítek korun a nabízí za tu cenu skvělou hodnotu.

Jde o to, že i ten nejdražší vteřiňák stejně relativně rychle zhoustne a ztvrdne, čili kvalitnější produkt a/nebo větší balení má smysl pouze pokud víte, že ho opravdu stihnete spotřebovat.

V příkladech a výsledcích testu níže uvidíte, že nejlepších výsledků dosáhlo obyčejné Alteco v tubě bratru za 25 korun a dále Peckalep, což je vlastní značka obchodu Pecka Modelář. Obecně, určitě má smysl se ptát spíš v podobných obchodech, většinou tam narazíte na zajímavější produkty než ve velkých řetězcích typu Hornbach nebo OBI.

Existuje mnoho variant vteřiňáku, které díky různým příměsím vykazují všechny možné charakteristiky. Zde je několik příkladů:

• Gelové vteřiňáky, zahuštěné například jemným křemičitým prachem. Déle zasychají, takže máte více času na doladění lícování. Síla spoje bývá o něco menší. Tím jak déle zasychají, obvykle produkují více bělavé „jinovatky“. Hodí se zejména na lepení resinu, na kterém běžný vteřiňák vytvrzuje příliš rychle.
• Vteřiňáky s příměsí gumy kvůli větší pružnosti. Často mají černou barvu, což pomáhá i při začišťování a broušení, protože lepidlo lépe vidíte. Mimochodem, i běžný vteřiňák se dá za tímto účelem obarvit, ale barva nesmí obsahovat vodu (vhodné jsou třeba modelářské barvy na nitro bázi).
• Bezzápachovým vteřiňákům se někdy říká i nekouřivé, jejich výpary nejenže (téměř) nezapáchají, ale ani nevytvářejí výše zmíněnou jinovatku. To se hodí například při lepení čirých dílů a fólií (různá hledí, okna, čelní štítky, kabiny apod.). Většinou déle schnou a nevytváří tak silný spoj. Jsou vhodná i pro lepení pěnového polystyrenu a podobných hmot.
• Extra řídké (extra-thin) vteřiňáky mají konzistenci jako voda a podobají se extra řídkým rozpouštědlovým lepidlům. Používají se pro lepení pomocí kapilárního efektu (více k tomu níže).

Příklady konkrétních vteřinových lepidel:

Peckalep střední
Tohle lepidlo ve firmě používáme denně. Jediná jeho nevýhoda je celkem nepraktická lahvička, která se rychle ucpává. Velmi silný spoj, jeden z nejlepších výsledků v testu.

Loctite Control
Silný spoj, vychytaný způsob aplikace (stiskem tlačítek po stranách lahvičky), ale vyšší cena.

Revell Contacta Quick
Dobré vlastnosti, ale nepraktické balení (lahvička je příliš tvrdá a aplikátor se rychle ucpává) a také vyšší cena. Pozor, Revell vyrábí i lepidla na úplně jiné bázi, která se také jmenují Contacta (Contacta Professional a Contacta Clear), což je poněkud matoucí.

Alteco Super Glue D (20 g)
Příklad kvalitního extra řídkého vteřiňáku pro lepení pomocí kapilárního efektu. Vyšší cena odpovídá velikosti balení. Lepidlo v lahvičce postupně houstne, zvažte tedy, jestli ho stihnete včas spotřebovat.

Alteco vteřinové lepidlo (3 g)
Obyčejné Alteco v tubě dostupné v každé druhé drogerii. Nejlepší výsledky v testu síly v tahu. Nízká cena, skvělá hodnota.

Zajímavosti a na co si dát pozor

Kyanoakrylát je relativně nejedovatý (navzdory tomu „kyano“ co evokuje kyanid), ale výpary mohou být silně dráždivé, obzvlášť ve větším množství nebo ve špatně větraném prostoru. Příznaky nejsou vážné, ale mohou být nepříjemné (vteřiňáková rýma: pálení očí a ucpaný nos).

Při kontaktu s některými druhy tkanin, včetně vlny a bavlny, se může uvolňovat hodně tepla. Většinou se zasažené místo maximálně trochu zahřeje, ale v extrémním případě se do látky může i vypálit díra a začít z ní stoupat páchnoucí kouř!

Mimochodem, obecně, množství uvolněného tepla závisí na rychlosti reakce při vytvrzování, počítejte tedy s tím, že se materiál zahřeje i při použití aktivátorů, někdy i do té míry, že to zdeformuje teplotně málo odolný materiál jako je třeba PLA.

Je jedna věc, kterou vteřiňák slepí líp než cokoliv jiného: lidskou kůži a tkáň! Ve skutečnosti nejde o náhodu, ale o zamýšlený účel 🙂 Kyanoakrylát se poprvé začal masověji používat během vietnamské války, pro rychlou zástavu krvácení v bojových podmínkách. I dnes spousta lidí vteřiňák používá pro ošetření drobných poranění na prstech, od lezců po skalách po plastikové modeláře. Společný motiv je potřeba ošetřit ránu, ale zároveň zachovat cit v prstech, což normální náplast neumožní. Klidně to zkuste sami, samozřejmě na vlastní nebezpečí. Asi je zbytečné dodávat, že obyčejný vteřiňák není certifikovaný zdravotnický produkt a může způsobit podráždění kůže.

Každopádně, ať už si prsty zalepíte schválně nebo omylem, vteřiňák se za nějakou dobu snadno sloupe spolu se starou kůží.

Ještě poslední varování: kdekdo si myslí, že nehody s lepidlem se stávají jenom blbcům, dokud se to nestane jim samotným. Varovné příklady najdeme i u světových lídrů!

Ale vážně. Vymáčknout si vteřiňák do úst, když tubu v zápalu práce otvíráte pomocí zubů, je něco co nezní úplně nereálně. Mimochodem, jeden náš kolega si k sobě slepil kolena, když instinktivně chytal padající tubu a po vzoru hokejového brankáře „srazil betony“ 🙂 Tak pozor.

Rozpouštědlová lepidla

Rozpouštědlová lepidla fungují jednoduše tak, že naleptají okolní materiál a chemicky ho svaří dohromady. Samozřejmě, narozdíl od kombinace vteřiňáku a debondéru jde o nevratný proces a musíte být velmi opatrní, abyste díly slepili přesně tak, jak jste zamýšleli a nepoleptali přitom nic okolo.

Než se rozpouštědlová složka vypaří a materiál opět ztvrdne, chvíli to trvá, čili je dost času lícování dílů doladit.

Vzhledem k delší době vytvrzování se vyplatí díly u sebe nějak přidržet, například pomocí gumiček, kolíčků nebo různých svorek. Ty seženete jak v modelářských obchodech, tak ve větších DIY řetězcích. Tím, že k sobě díly přitlačíte, zároveň zvýšíte sílu lepeného spoje.

I když u sebe díly po chvilce drží samy o sobě, kompletní vytvrzení trvá daleko déle. Pokud lepíte větší objekty (nebo používáte příliš mnoho lepidla) to může trvat i celé dny a týdny. Když objekt umístíte do uzavřené krabice, i po delší době ucítíte výpary.

Ani kompletně vytvrzený spoj sice nebude mít úplně stejné vlastnosti a soudržnost jako okolní materiál, pokud ale nic nepodceníte, může se tomu dost přiblížit. Důležitá je příprava styčných ploch a také dostatečný přítlak lepených částí.

Nezapomeňte, že spoje mají při vysychání tendenci se trochu propadat.

Narozdíl od vteřiňáků nebo dvojsložkových lepidel se rozpouštědlová lepidla dají jen těžko použít jako tmel nebo povrchová vrstva. Přidané lepidlo pouze leptá existující materiál a nepřidává k němu nic nového. Existuje ale možnost určitého pseudo-tmelení tím, že do větších škvír napěchujete kousky plastu nebo úlomky filamentu a zalejete lepidlem.

I když samozřejme může zhoustnout nebo vyschnout, obecně, dobře uzavřené rozpouštědlové lepidlo vydrží celé roky. Trochu olepený uzávěr kolikrát ještě pomůže tubu nebo lahvičku utěsnit 🙂 Existují dva základní typy: extra řídká lepidla,která obsahují jen samotné rozpouštědlo nebo jejich směs; a hustší lepidla, ve kterých je v rozpouštědle obsažená nějaká další látka, která dodává hmotu.

Oba tyto typy mohou existovat buď v podobě komerčního produktu, nebo prostě jako samotné rozpouštědlo, které ad-hoc použijete jako lepidlo, nebo si z něj namícháte nějakou vlastní směs. Nejčastěji jako obyčejné extra řídké lepidlo slouží samotný aceton. Hustší lepidlo se dá vyrobit jednoduše rozpuštěním kousků plastu. Každý veterán 3D tisku určitě zná (nebo dokonce ještě používá) takzvaný ABS džusík 🙂

Lepení pomocí kapilárního efektu

Hlavní výhoda extra řídkých lepidel spočívá ve využití takzvaného kapilárního efektu. Úplně jednoduše řečeno, úzké škvíry mají tendenci do sebe vcucávat kapalinu. V našem kontextu to znamená, že místo abychom lepidlo natírali přímo na styčnou plochu, můžeme lepené díly nejprve lehce přitisknout k sobě a řídké lepidlo aplikovat na spoj zvenčí. Stačí když do spoje ťukneme štetcem namočeným v lepidle a během zlomku sekundy lepidlo zavzlíná mezi styčné plochy a slepí je k sobě. V případě potřeby lze postup víckrát zopakovat. Když se provede správně a okolnosti to umožňují, jde o fantastickou techniku, ten nejčistší a nejjednodušší způsob lepení.

Ovšem, je tu několik zádrhelů, zejména při lepení typického hrubého povrchu FFF výtisků. Úspěch této techniky do značné míry závisí na kvalitě styčných ploch – je potřeba, aby byly opravdu rovné a hladké. Dále, tiskové vrstvy kapilárnímu efektu také podléhají, stejně jako třeba linie na bříškách vašich prstů! Lepidlo jejich prostřednictvím může snadno odcestovat tam, kam nechcete a poškodit povrch výtisku.

Jak vybrat rozpouštědlové lepidlo?

Narozdíl od vteřiňáků nejsou rozpouštědlová lepidla tak univerzálně použitelná. V první řadě je tedy potřeba vzít v úvahu kompatibilitu s daným plastem. Hustší lepidla nějakou sílu spoje poskytnou vždy (protože se na ní podílí i rozpuštěná složka obsažená v lepidle), ale nebude to žádná sláva, což je vidět na výsledcích našeho testu níže.

Co se týče kompatibility, jako zdroj informací doporučujeme naši velkou tabulku materiálů. ABS a ASA se dají lepit acetonem, HIPS pomocí limonenu a PVB izopropylalkoholem. Pouze PETG je bohužel inertní snad proti všem chemikáliím dostupným běžnému spotřebiteli.

Co je možné daným rozpouštědlem vyhladit, se s ním dá i přilepit. Ale pozor! PLA se sice nedá vyhladit acetonem (výtisk se po delší době akorát tak rozpadne), slepíte ho s ním ale kupodivu bez problémů.

Na trhu je široký výběr různých lepidel pro plastikové modeláře. Plastikové modely jsou vyrobené z polystyrenu (vstřikovaného, ne pěnového), takže se lepidla pro ně určená dají použít i na filamenty na bázi styrenu, tedy např. ABS a ASA. Ovšem, ani v tomto případě to není tak jednoduché. Jak uvidíte níže, jedno z námi vyzkoušených modelářských lepidel, které polystyren lepí skvěle, s ASA nefugovalo absolutně vůbec.

Příklady rozpouštědlových lepidel

UHU Plast Special + (30 g)
Šikovné měkké balení s dlouhým jehlovým aplikátorem. Kromě styrenových plastů by údajně mělo fungovat i na jiné materiály včetně polykarbonátu. Konzistence je někde v půli cesty mezi hustým a extra řídkým lepidlem.

UHU All Plastics (30 g)
Husté lepidlo v tubě, která neumožňuje moc precizní aplikaci. Prodává se jako „univerzální“, ovšem popis tomu celkem protiřečí, údajně není vhodné na styren, polypropylen a další plasty. Průměrné výsledky v testu jsou v duchu úsloví „umí všechno a nic“.

Tamiya Extra Thin Cement (40 ml)
Spolu s Gunze Sangyo Mr. Cement jde o jedno ze dvou nejpopulárnějších extra řídkých modelářských lepidel. Prodává se ve skleničce, ve víčku je zabudovaný štěteček. Tamiya vyrábí víc variant: normální, rychloschnoucí, pro ABS a verzi s limonenem (ta by mohla být vhodná na HIPS, ale neměli jsme zatím příležitost to vyzkoušet).

Revell Contacta Professional (28 g)
Podobné lepidlu UHU Plast Special. Neplést s Revell Contacta Quick, což je vteřiňák. Pozor, ASA se s ním lepit nedá.

Humbrol Poly Cement (24 ml)
Klasické hustší lepidlo v tubě. Neumožňuje moc precizní aplikaci, ale dobrý poměr cena/výkon pro lepení větších dílů.

Na co si dát pozor

Jak už bylo jednou řečeno, hlavní nevýhoda rozpouštědlových lepidel je to, že jejich účinek je nevratný. Buďte tedy velmi opatrní, abyste nepoškodili lepený objekt nebo jeho okolí.

Nezapomínejte na větrání, ze všech druhů lepidel tyto mívají nejvýraznější zápach a nejčastěji obsahují hořlavé, škodlivé nebo omamné látky (jako například toluen).

Dvojsložková lepidla (epoxidy)

Poslední typ lepidel, který popíšeme trochu detailněji, jsou dvojsložková lepidla (nejčastěji epoxidové pryskyřice). Skládají se ze dvou oddělených složek, samotné pryskyřice a tvrdidla. Smícháním obou složek v předepsaném poměru se aktivuje řetězová polymerizace.

Nevýhoda je nasnadě – někdo proces míchání může vnímat jako komplikaci. Mějte po ruce vhodné nádobky, pro menší množství jsou ideální prázná plata od léků. Je možné složky míchat i rovnou na styčných plochách. V každém případě dávejte pozor, abyste nepoužitou pryskyřici nekontaminovali tvrdidlem!

Podobně jako u vteřinových lepidel existuje spousta variant, do kterých se přidávají různé příměsi. Ze tří typů, které jsme probírali, jde o skupinu se zdaleka nejpestřejšími vlastnostmi. Těžko se tedy charakterizují jako celek. Už jen co se rozdílů na první pohled týče, některá lepidla jsou tekutá, křišťálově čirá a bez zápachu, jiná jako páchnoucí černá kaše.

Epoxidy mají široké možnosti využití při postprocesingu. Dají se použít jako tmel nebo povrchová vrstva. Křišťálově čiré varianty narozdíl od vteřiňáků nesesychají a nebělají, dají se tedy použít například pro imitaci skla na modelech (zasklení budíků, reflektorů apod.)

Asi nejvýrazněji charakterizující vlastnost je doba vytvrzování jednotlivých variant. Ta může být méně než 90 sekund nebo naopak více než 12 hodin. Dá se částečně ovlivnit množstvím tvrdidla, ovšem, je lepší držet se návodu, protože příliš mnoho tvrdidla může zpusobit značné zahřátí nebo různě znehodnotit výsledek (bubliny apod.).

Proč se prostě nepoužívají jen ty rychle vytvrzující varianty? Mimo jiné, delší doba slouží k tomu, aby epoxid mohl zatéct do každé skuliny a lépe vyplnit lepené spoje. Pokud se používá jako povrchová vrstva, lépe se po povrchu rozleje. Déle schnoucí varianty bývají díky příměsím silnější a pružnější. Mimochodem, při lepení je lze kombinovat s vteřiňáky – těmi lepený spoj nejprve nabodovat a přilepit a pak do něj nechat zatéct epoxid.

Co se týče trvanlivosti, ta může být trochu zrádná. Narozdíl od vteřiňáku, který se s námi rozloučí prostě tak, že zkamení, dvojložková lepidla mohou vypadat roky pořád stejně, i když jejich vlastnosti už nebudou co bývaly. Často se stává, že po smíchání úplně nevytvrdnou. Zkoušeli jsme mimo jiné více než 5 let staré dvojsložkové lepidlo Alteco, sebevědomě nazvané „třítunové“ (3-ton epoxy). Po vytvrzení se ukázalo, že je spíš tak třídekové, takže jsme ho nakonec ani nezahrnuli do testu.

Jaké dvojsložkové lepidlo vybrat?

Vzhledem k už zmíněné rozmanitosti dvojsložkových lepidel zde těžko dělat nějaký průřez kategorií. Jako příklady jsme vybrali dvě pětiminutové varianty, které jsou pro většinu běžného využití optimální.

Příklady dvojsložkových lepidel

Super Glue 5 Minute Epoxy (28,3 g)
Balení ve formě kartuše, která umožňuje vytlačení stejného množství obou složek. Výborné pro mechanicky namáhané spoje.

Z-poxy (118 ml)
Velmi podobné předchozímu příkladu, jen v samostatných lahvičkách.

Na co si dát pozor

Podobně jako vteřinová lepidla jsou epoxidy relativně nejedovaté, ale potenciálně dráždivé. Vždy ovšem nastudujte konkrétní produkt, protože vlastnosti se mohou zásadně lišit kvůli různým příměsím.

Vytvrzený epoxid se dá údajně odstranit pomocí octa nebo acetonu, my však příliš úspěšní nebyli. Každopádně, asi maximum ve které můžete doufat je to, že epoxid povolí a půjde oškrabat nebo oloupat, rozhodně ne rozpustit jako vteřiňák v debonderu.

Ostatní lepidla

Ačkoliv je tento článek už dost vyčerpávající, téma jsme ještě zdaleka nevyčerpali 🙂

Existuje spousta dalších možností, kterým jsme se vůbec nevěnovali. Alespoň ve stručnosti pár odrážek s poznámkami:

• PVA lepidla a la Herkules (zřejmě příliš slabá na plasty),
• kontaktní lepidla a la Chemopren, na opravu bot apod. (může být zajímavé, zejména na Flex!),
• „horká“ lepidla, tedy tavná pistole,
• silikon,
• a lepení resinu resinem vytvrzeným UV světlem (zní to trochu pochybně, protože spoj se nejspíš vytvrdí jen na povrchu, ale četli jsme to na internetu..?).

Jeden typ lepidel stojí za zvláštní zmínku, i když nepasuje ani do jedné ze tří hlavních kategorií, co jsme probírali. Je to varianta pro lepení opravdu velkých výtisků, jako jsou například sochy, co máme u vchodu do naší továrny:

Řeč je o polymerovém montážním (konstrukčním) lepidle, konkrétně o Pattex One for All. Je k dispozici ve velké kartuši (440 g), snadno se s ním pracuje (tedy na velkých plochách) a spoj je velmi silný. Lepenými díly se dá hýbat asi 10 minut, úplné vytvrzení nastane po 24 hodinách.

Kompletace bez lepidla

Pokud potřebujete díly znovu rozebrat, můžete je místo lepení zkompletovat pomocí šroubů nebo magnetů.

Například, u figurkových her typu Warhammer se často používají magnety, buď v podstavcích (k připevnění figurek na dno přepravní krabice) nebo v rukách, aby figurka mohla střídat různé zbraně a podobně. Na toto téma existuje spousta článků a návodů, v češtině například zde.

Tip: V PrusaSliceru můžete využít funkci pozastavení tisku, abyste magnety, matičky nebo jiný spojovací materiál zatiskli přímo do modelu! Více se dozvíte v článku v naší Znalostní bázi.

Výsledky testu síly v tahu

Níže najdete výsledky testu na „trhačce“, kterou jsme podobně jako ve článku o žíhání prohnali vzorky z tří nejčastěji používaných filamentů (PLA, PET, ASA). Berte to prosím jen jako velmi orientační přehled, ne vědecký výzkum (mimo jiné bychom potřebovali daleko více vzorků a kontrolované podmínky).

Pošlete nám zpětnou vazbu!

A to je všechno. Protože jsme se tentokrát věnovali celkem širokému a komplikovanému tématu, ještě více než jindy budeme rádi, když se s námi podělíte o vaše názory. Pošlete nám tipy na další kvalitní produkty, rozveďte nápady z kapitoly Ostatní lepidla, nebo navrhněte nějaké další metody, které nás třeba vůbec nenapadly.

Tisku zdar!