Znáte to… zrovna potřebujete podepsat a zapečetit bulu a pečeť nikde, úřední razítko nikde. Pokud ale máte po ruce 3D tiskárnu, není potřeba si zoufat – kromě vodotěsných obalů na kameru nebo baterku, světelných mečů k pokovení, stativů nebo elektrické kytary snadno zvládne i razítko! 🙂 Navíc se s designem vzorů a rukojetí můžete opravdu „vyblbnout“ a popustit uzdu fantazii. Na následujících řádcích toho článku pro vás máme návod, jak se v tomhle oboru stát v podstatě profíkem…

Jak vlastně vypadá takové ideální razítko?

Pro inspiraci netřeba chodit daleko – stačí si vybavit, jak vypadá standardní, komerčně vyráběné razítko. I to vaše tištěné by se mělo snadno používat, zanechávat inkoust a dostatečně ostrý otisk na tvrdém i měkkém papíru bez použití nadměrného násilí, a otisk by se neměl po zvednutí razítka příliš rozmazávat. A povrch vzorované strany razítka by měl mít lehce porézní strukturu, která inkoust jen trochu nasákne. Vybaveni touto základní sadou požadavků můžeme celkem snadno vybrat vyhodný materiál pro tisk – nejlépe něco měkkého a pružného. Takže si tentokrát bohužel nevystačíme se základním PLA. 😊

Výběr 3D tiskárny

… je naštěstí celkem snadná věc – dobře vám poslouží jak MSLA tak FFF 3D tiskárny. Nicméně jsou tu určitá pro a proti, která je potřeba zvážit: 

MSLA tiskárny jako například Original Prusa SL1S SPEED vám umožní vytisknout si vaše razítko s extra detailními vzory a dokonale hladkými, rovnými plochami. Navíc (vícemnéně) bez nutnosti složitějšího postprocessingu. Když už na to dojde, jedná se většinou jen o jednoduché začištění zbytků po podpěrách. Nevýhodou MSLA technologie je vyšší cena a, specificky pro tento projekt, nutnost použít flex resin, který jinak možná až tak moc nevyužijete. A resin má přeci jen trochu omezenější dobu spotřeby než filamenty.

Na MSLA tiskárně snadno vytisknete až neuvěřitelně detailní razítka. Tyhle konkrétní jsou z kolekce Stamp Bugs od Mathieu Thiel. FFF tiskárny, jako například Original Prusa Core One, jsou obecně levnější a podobně tak filamenty ze kterých tisknou – a jak už jsme zmínili, filamenty vám „v zásobě na polici“ vydrží podstatně déle. Výsledkem je taky o něco méně nepořádku, protože u filamentu nehrozí, že se vám někde rozlije a nemusíte se vypořádávat se zbytkem resinu po tisku. Na druhou stranu, FFF tiskárny nejsou schopné výtisk dotáhnout až do tak podrobných detailů jako ty resinové, a výtisky potřebují o něco více postprocessingu – broušení, lepení atp. Pokud se rozhodnete razítko vyrobit pomocí FFF technologie, doporučujeme zvolit co nejhladší tiskový povrch. Nejlépe hladký tiskový plát, sklo nebo podobně hladké povrchy. Saténový plát také poslouží, ale občas vám na výtisku nechá prázdná místa, která pak otisku razítka dodávají „opotřebovaný“ vzhled. Texturovaný tiskový plát je pro tisk razítek naprosto nevhodný.

S FFF se dají lépe tisknout větší, ale méně detailní razítka.

A pozor! Mějte na paměti, že jak na hladký, tak saténový tiskový plát je potřeba před tiskem nanést tenkou separační vrstvu lepidla (stačí – a vlastně nejlépe poslouží – úplně normální lepící tyčinka), aby se snížila extrémní přilnavost flex filamentů. A konkrétně při tisku razítek je také potřeba, aby separační vrstva lepidla byla co nejrovnoměrnější a nejtenčí. Bude to potřeba párkrát vyzkoušet a získat na to cvik, ale rozhodně se vám to vyplatí, protože na raznici razítka je vidět každý hrbol a škrábanec.

A ještě jedna důležitá informace! Náš Prusa Nextruder si s flex filamenty poradí naprosto bez problémů! Můžete tisknout TPU, TPE, i TPEE i při naprosto neuvěřitelných rychlostech a bez rizika zamotání filamentu!  Takže pokud zvažujete pořízení 3D tiskárny pro tisk razítek nebo jakýchkoliv dalších komponent, které využijí flex materiály a tisknou se s větším množstvím retrakcí, tiskárny MK4, MK4S, CORE One, a XL jsou ideální volba!

Výběr materiálu

Taky není nic složitého – razítko, resp. jeho raznici, chcete vytisknout z pružného materiálu. Toť vše. 😊

No dobrá, možná se vám přece jen bude hodit trochu víc informací, alespoň pro FFF materiály. Zaprvé: zvolený materiál by měl být co nejměkčí. Zkusili jsme hned několik různých flex filamentů z našeho e-shopu a nejlepší volba byl Fiberlogy Fiberflex 40D. Tiskne se velice snadno a je opravdu měkký. Dobře funguje i ColorFabb VarioShore TPU, který se dá tisknout hned při několika teplotních nastaveních. Při vyšších teplotách je výtisk z něj tak trochu pěnovitý a ještě měkčí, což se nám pro tisk razítek docela hodí – schová se tak vzor tiskových vrstev a výsledná porézní textura hezky nasaje inkoust. Nicméně nevýhodu je ztráta detailů a neostré okraje otisku. A zadruhé: filament před tiskem důkladně vysušte. Jinak se (velmi pravděpodobně) budete muset potýkat se spoustou stringování.

K MSLA materiálům není moc co dodat. Doporučujeme Prusament resin Flex, který prostě a jednoduše funguje. 🙂

Příprava modelu

Dá se říct, že razítko je 3D verze standardního obrázku. Potřebujeme tedy vyrobit „tělo“ razítka (jednoduchý základní tvar) na kterém pak vyrobíme reliéf našho obrázku. Aby razítko fungovalo správně a dobře, stačí pár milimetrů reliéfu. Operace je to celkem jednoduchá, zvládnete ji ve spoustě různých programů: buď v základním Tinkercadu, nebo v něčem pokročilejším jako je třeba Fusion 360 nebo Blender.

Nicméně… pokud nic z toho nemáte, není potřeba nic instalovat nebo se rychle učit s novým programem – vyrobit reliéf z obrázku zvládne i přímo PrusaSlicer! Stačí abyste obrázek měli k dispozici ve vektorovém formátu – .SVG. V PrusaSliceru pak vyberte SVG import tool, naimportujte si váš obrázek a můžete s ním pracovat jako by to byl další 3D model. Pokud SVG verzi orbázku nemáte, jsou k dispozici online konvertory (např. Adobe) nebo si můžete zdarma stáhnout program Inkscape. Pokud chcete k obrázku přidat text (nebo mít na razítku jen text samotný), nepotřebujete vůbec nic – jen PrusaSlicer, kde text přidáte pomocí odpovídajícího nástroje z menu…

Příklad výroby reliéfu z .svg souboru v PrusaSliceru Profi tip pro FFF tiskárny č.1: Flex filamenty obvykle moc nezvládají tisk převisů a přemostění a podpěry se odstraňují když už vůbec, tak velmi špatně. Naštěstí existuje celkem jednoduchý trik jak si pomoct – představili jsme jej už dříve, v našem článku o praktických využitích funkce Změna Barvy. V krátkosti – podpěry nebo jinou pomocnou nosnou strukturu si připravíte předem, z jiného materiálu (například PLA), při slicování přidáte funkci pozastavení tisku a předem připravenou podpěru pak přidáte sami, ručně, až se tisk z flex materiálu zapauzuje. Nicméně ano, připravit si takovou extra podpěru vyžaduje trochu víc práce při výrobě modelu razítka.

Příklady podpěr z PLA použitých pro výrobu razítka z flexu. Profi tip pro FFF tiskárny č.2: Raznici můžete rovnou vymodelovat bez 90° přesahů (a tímpádem přemostění) tak, že reliéfní díly protáhnete do zkosení. Nicméně to není něco, co se dá jednoduše udělat v PrusaSliceru a vyžaduje to alespoň základní znalosti 3D modelování.

Příklad raznice, kde je reliéf protažený do zkosení a tímpádem má jen naprosté minimum přesahů a přemostění. Černá barva označuje první (spodní) vrstvu.

Slicování modelu

Teď něco o nastaveních v PrusaSliceru. Zaprvé – nezapomeňte si obrázek raznice zrcadlově obrátit. Obzvlášť, pokud jste přidali text.

Nezapomeňte si model razítka zrcadlově obrátit!

Pokud si razítko tisknete na MSLA 3D tiskárně (SL1S SPEED), model umístěte tak, aby byl obrázek směrem od tiskové plochy a tiskněte bez podpěr/límce. Na FFF 3D tiskárně (MK4S, XL, Core One …), model mějte obrázkem na tiskové ploše, aby byla raznice co nejhladší. Hustotu výplně volte spíše vyšší, doporučujeme (v závislosti na velikosti a tvaru modelu) kolem 60%. Při nižší hustotě výplně by vzor výplně mohl být vidět v otisku raznice. Zkusili jsme i variantu tisku s raznicí směrem od podložky, s pomocí funkce žehlení, ale bohužel i „vyžehlená“ plocha zanechává na raznici, a tímpádem otisku, viditelný vzorek výplně.

Třešnička navrch: rukojeť

A závěrem pár rukojetí. Můžete si vybrat vlastně cokoliv, co se vám líbí – podmínkou je jen to, že by se měla dát pohodlně držet a na její spodní straně by mělo být místo pro nalepení raznice.

Můžete si pohrát i s „chytrým designem“ a vyrobit si razítko na cesty – tady je moje, které si sebou beru na Geocaching. V jednom pouzdře má jak razítko, tak houbičku s inkoustem, je malé, kompaktní a dá se zavěsit na karabinu: 

Test vytištěných razítek

A ještě pro vás máme přehledné srovnání výsledků různých kombinací materiálů, tiskáren a typů tiskových plátů. Co se plátů týče – texturovaný je prostě nepoužitelný a saténový vám raznici udělá trochu rozmazaně „opotřebovanou“. Pro FFF 3D tisk je tedy nejlepší volbou hladký tiskový plát, se kterým bude vaše raznice hezky hladká, rovná a detail otisku ostrý. Nicméně, jak už jsme zmiňovali výše – pozoro na hrboly a škrábance na tiskové ploše. Každá vada bude na raznici vidět. Bohužel včetně vzoru výplně a vrstev. SLA tiskárny jsou, jak už to bývá, pro výtisky s drobnými detaily ideální. Podívejte se na broučí razítka na začátku článku. SLA poslouží dobře i pro větší plochy bez toho, aby se ztratily detaily, ale může se stát, že se objeví prázdná místa na otisku tam, kde se materiál trochu více vytvrdí. (Jak je vidět na obrázku nahoře) PLA (a další tvrdé materiály) se pro výrobu raznic moc nehodí – výsledný otisk má velké prázdné plochy, vyrobit raznici s hezky rovnoměrným otiskem z PLA je vpodstatně nemožné. 
No… a to je celé.
I tak byl tenhle článek nakonec o dost delší, než by jeden čekal. 🙂
Ale snad se vám líbil a pomohl vám se všemi stránkami a případnými problémy výroby razítek pomocí 3D tisku. Líbil se vám? Přiučili jste se něčemu novému? Máte v plánu si teď vytisknout vlastní razítka? Tak nám určitě dejte vědet v komentářích k článku!
Použité modely najdete v této kolekci.

Tak tisku zdar!