Na začátku byl byznys plán a jedna 3D tiskárna. Dnes má Zac Hartley úspěšnou firmu, která vyrábí a prodává tištěné příslušenství k nářadí. K tomu používá farmu 70 Original Prusa 3D tiskáren, vlastnoručně upravených a napojených na komplexní řídící software. A přitom nemá technické vzdělání, naopak, vystudoval univerzitu se zaměřením na obchod a ekonomiku, na všechno, co souvisí s 3D tiskem si přišel sám – na internetu nebo metodou pokus-omyl. Mimochodem, ten software na řízení tiskové farmy si naprogramoval sám – jen s pomocí AI. Když se nám naskytla možnost Zaca vyzpovídat, neváhali jsme ani vteřinu. Byl velice sdílný a dáme ruku do ohně za to, že po jeho vyprávění budete mít chuť si vlastní 3D tiskovou farmu postavit taky!

Kluk z byznysu bez zkušeností s 3D tiskem

Jak jsi se dostal k 3D tisku?

To bylo to asi před čtyřmi nebo pěti lety. Prodával jsem různé výrobky na Amazonu a přemýšlel jsem nad vlastním projektem, novými produkty, které bych mohl sám vyvíjet a vyrábět. A u jednoho z produktů, které jsem vymyslel, mě napadlo, že by se dal vytisknout na 3D tiskárně. Nechal jsem si tedy ten produkt vyrobit na zakázku u člověka, který měl vlastní 3D tiskárnu, a zkusil jsem ho prodávat. Prvních 10-15 kusů se prodalo bez problémů. Takže jsem pokračoval: nechal jsem si vyrábět produkty na zakázku a sám prodával online, hlavně přes Amazon. Nakonec to dospělo do bodu, kdy poptávka přerostla možnosti výroby, a tak jsem si koupil svou úplně první 3D tiskárnu – vybral jsem si značku Prusa. Od té doby jsem vydělané peníze investoval zpět do podnikání a dnes mám farmu s více než 70 tiskárnami.

Jaká byla tvoje první zkušenost s 3D tiskem? Jak těžké bylo do něj proniknout?

Moje úplně první zkušenost s 3D tiskem zahrnovala nákup velmi levné tiskárny z Amazonu a byla to rozhodně velká škola. Musel jsem ručně kalibrovat podložku, hodně si hrát s filamentem a výrazně zjednodušovat výtisky, aby se vůbec dotiskly. Takže můj první vstup do světa 3D tisku nebyl tak hladký, jak by asi mohl být. Bylo to hodně o učení a řešení problémů, ale odnesl jsem si z toho spoustu užitečných zkušeností. Naučilo mě to, jak tiskárny fungují, jak je opravovat a co dělat, když se něco pokazí. Díky tomu jsem mohl začít sám vylepšovat tiskárny a optimalizovat celý provoz..

Máš 3D tisk jen jako pracovní záležitost, nebo si občas vytiskneš něco jen tak – pro zábavu?

S tiskárnou si hodně hraju; užijeme si s ní doma spoustu zábavy. Vytiskli jsme si kytaru a vyrobili nějaké Nerfky. Tisknu si spoustu drobných zlepšováků pro dům, vybavení kanceláře a vyrábíme spoustu úžasných věcí na výzdobu domu nebo různé krabičky a jiné úložné systémy. Snažíme se 3D tiskárnu používat co nejvíce, místo abychom si něco kupovali v obchodě.

Mluvíš v množném čísle, znamená to, že tuto vášeň sdílíte v rodině?

Je to tak. Já i můj bratr máme oba své vlastní Prusa tiskárny. Moje rodiče už to tolik nebere – je to pro ně malinko sci-fi – ale podporují nás, jak jen mohou, a rádi se dívají, co z tiskáren vychází. Takže je to rozhodně rodinná záležitost, i když největší zájem o to máme asi já a bratr.

Co jsi vlastně vystudoval? Strojní inženýr? Konstruktér, mechanik…?

Moje vzdělání nemá nic společného s 3D tiskem, nejsem inženýr a nemám vůbec žádné technické vzdělání. Chodil jsem na vysokou školu a vystudoval byznys. Po promoci jsme založili firmu, kde jsme přetvářeli sudy od vína a whisky na nábytek a dekorace a prodávali je po celé Severní Americe. To mi pomohlo naučit se, jak založit a řídit výrobní podnik. Tam pro mě všechno skutečně začalo. A když jsem pak uviděl 3D tisk a jeho možnosti, pomyslel jsem si, že to je další evoluce výroby. Snažil jsem se ho využít všude, kde to jen to šlo. Teď se z toho stal byznys na plný úvazek.

Takže sis prostě řekl, že založíš výrobní firmu, která bude postavená na 3D tisku?

Takhle promyšlené jsem to neměl, velkou roli v tom hrála náhoda. V době, kdy jsem začínal, jsem jen tak experimentoval s různými produkty a jeden z nich se zrovna tiskl na 3D tiskárně. Přišlo mi to jako skvělý koncept, protože 3D tisk umožňuje rychle testovat různé koncepty a nápady, vytvářet prototypy a v podstatě je hned odeslat na trh – a tohle všechno s velmi nízkými náklady. Byznys plán přišel hned potom: založil jsem firmu na vývoj a výrobu produktů doslova u mě doma ve sklepě. Postupně jsme se rozrostli na několik zaměstnanců na plný úvazek a poměrně velký provoz.

Kde jsi sehnal všechny potřebné informace k tomu, abys mohl začít tisknout?

Myslíš informace o údržbě, modelování, tisku? Moje znalosti o údržbě tiskáren pocházejí hlavně z online rešerší, různých pokusů a omylů a zjišťování, co se mi na farmě při tisku kazí nejčastěji. Na základě těchto zkušeností jsem si plánoval, jak to omezit a udržet tiskárny v provozu co nejdelší možnou dobu.

S modelováním je to trochu jiný příběh. Nemám technické ani designérské vzdělání, ani moc zkušeností s pokročilejším modelovacím softwarem. Pro mnoho produktů, které jsem sám vyvinul nebo navrhl, jsem používal velmi jednoduchý software, jako je Tinkercad – abych produkty sestavil, vytvořil prototypy a otestoval je na trhu. Pokud mám ambici design vylepšit nebo potřebuji pokročilejší návrh, obvykle požádám o pomoc někoho s odpovídajícími znalostmi a zkušenostmi. Nicméně asi 90 % práce zvládnu sám s několika velmi základními online nástroji.

Svět vnímám v číslech

Když sleduju tvůj kanál a Instagram, tak je mi jasné, že máš vše velice pečlivě nastavené a spočítané. Jaká byla tvoje očekávání, když jsi svoji firmu zakládal? Naučil ses takhle počítat za pochodu, nebo jsi od přírody nastavený na to mít vše takhle srovnané?

Celý můj přístup k číslům v byznysu se točí kolem udržitelného růstu a reinvestování zisků, které tiskárny generují, zpět do provozu pro další expanzi. Měl jsem nějaké zkušenosti z mého předchozího výrobního podniku ohledně nákladů na výrobu, distribuce, prodeje a marketingu. Tyhle zkušenosti jsem jednoduše přenesl do světa 3D tisku.

Samozřejmě jsem nevěděl všechno, například jak funguje spotřeba filamentu jsem se musel naučit – a to často bolelo, protože mi neustále docházel. Pro filament jsem si vytvořil tabulku, která sleduje měsíční spotřebu a zároveň předpovídá poptávku na několik příštích měsíců. Přizpůsobuje se sezónním výkyvům a pomáhá mi plánovat, kdy a kolik filamentu objednat. To zajišťuje, že farmě nedojdou zásoby, což pro mě byla v posledních měsících velká výzva.

Na základě čeho počítáš zisk a náklady?

Pokud jde o zisk z tištěných produktů, zaměřuju se na zisk na tiskovou hodinu. Chci dosáhnout minimálně $2 na tiskovou hodinu na stroj, když je v provozu. Navíc se u všech svých produktů snažím nastavit minimální hrubý zisk 30 % při prodeji online. Cílem je tedy dosáhnout alespoň 30% hrubého zisku a vydělat alespoň $2 za hodinu na každém produktu.

K tomuto závěru jsem dospěl na základě toho, že tiskové hodiny jsou jak hlavním zdrojem příjmů, tak i omezujícím faktorem. Proto je používám jako klíčovou proměnnou pro měření efektivity mých tiskáren. Skutečný počet tiskových hodin je můj vstup a produkty jsou výstup. Pokud produkt nesplňuje tyto metriky nebo nevidím cestu, jak by je mohl během svého životního cyklu splnit, přestanu ho vyrábět a přesunu tyto zdroje na hledání produktu, který je splňuje.

Tak to máš od začátku? Nebo jsi na to přišel až v průběhu?

Zpočátku jsem se zaměřoval spíše na hrubý zisk na produkt. Nicméně jsem si uvědomil, že skutečný hrubý zisk, který jsem generoval na tiskovou hodinu, byl velmi proměnlivý – někdy to bylo 50 centů, jindy $5. Uvědomil jsem si, že kdybych prodal spoustu těch nízkomaržových produktů, vydělal bych méně peněz a tiskárny by běžely mnohem déle. To změnilo můj pohled a pochopil jsem, že musím zajistit udržitelný zisk za každou hodinu provozu tiskáren. Proto jsem ustanovil zisk na tiskovou hodinu jako klíčovou proměnnou při rozhodování, zda je produkt úspěšný, a při stanovování jeho ceny.

Jakou radu bys dal lidem, kteří mají ambici postavit si 3D tiskovou farmu? Je na trhu ještě místo pro další profesionální tiskaře?

Rozhodně, je tu prostor, protože to, co tyto tiskárny dokážou, je omezené pouze tím, co dokážete vymyslet. Úžasné na této technologii je, že jak se zlepšuje, rozšiřují se i její aplikace. Trh, na kterém působím, se neustále zvětšuje, protože nové tiskárny a technologie rozšiřují naše možnosti, odvětví, která můžeme obsluhovat, a produkty, které můžeme vytvořit.

Nejlepší je začít s jednou tiskárnou. Vyviňte produkt, vylepšete ho, získejte zpětnou vazbu od zákazníků a ujistěte se, že máte tzv. “product-market fit” (shodu produktu s trhem). Poté rozjeďte tisk na plné obrátky, škálujte, ujistěte se, že ho můžete prodat, a použijte zisk z prvních prodejů na nákup další tiskárny a rozšíření provozu. To je nejlepší způsob, jak začít. Klíčem v oblasti 3D tisku je najít ten správný produkt, který se bude prodávat, nebo přijít na problém, který můžete svým produktem vyřešit – a poté ho vylepšovat, rozšiřovat a prodávat.

Začněte s jednou tiskárnou, ideálně značky Prusa, a ujistěte se, že máte product-market fit, než si pořídíte další. Jakmile toho dosáhnete a budete schopni vydělat pár dolarů na tiskovou hodinu, rozšíření farmy bude velmi snadné.

Je snadné vydělávat peníze 3D tiskem?

Ne, není to snadné, ale je to dosažitelný cíl. Klíčem je vyřešit někomu problém. Podívejte se, co technologie 3D tisku dokáže, a najděte problém, který ještě nemá řešení nebo ho má, ale vy ho můžete pomocí 3D tisku ještě výrazně vylepšit. Pokud jde o vydělávání peněz, nejlepším přístupem je použít tuto technologii k nabídnutí řešení: organizér, držák, přípravek – něco, co vašemu zákazníkovi usnadní život. Pokud tohle dokážete, tak existuje mnoho způsobů, jak v 3D tisku vydělat peníze.

Budování komunity a sdílení know-how

Začal jsi budovat vlastní komunitu. Co tě k tomu vedlo a jak se ti to daří?

Začal jsem budovat komunitu pro lidi, kteří chtějí proměnit 3D tisk v byznys, postavit si tiskovou farmu nebo zkusit něco podobného tomu, co dělám já. Mám pocit, že mnoho podnikatelů miluje 3D tisk a chce ho posunout na další úroveň, ale možná neví, jaké jsou další kroky. Proto jsem vytvořil komunitu, abych lidem pomohl pochopit, jak využít 3D tiskárnu v byznyse nebo si s ní zařídit vedlejší příjem, který může generovat peníze a nabídnout příležitost k expanzi.

V současné době mám v komunitě přes 120 členů. Několik z nich založilo a rozšířilo své tiskové farmy a máme k dispozici spoustu zdrojů. Od založení jsme pomohli mnoha lidem a těším se, co dalšího tato komunita dokáže. Trh s 3D tištěnými produkty je obrovský a stále roste. Jak jsem řekl, s vylepšováním technologie se rozšiřují i aplikace a trh se zvětšuje. Nemyslím si, že je tu velká konkurence nebo že by byl trh nasycený; je tu spousta místa. Mým cílem je skrze komunitu pomoci všem udělat další krok a rozjet svůj byznys.

Co pro tebe znamená open-source?

I když nejsem super technický typ, jedním z hlavních důvodů, proč mám tak rád značku Prusa, je to, že její řešení nejsou uzamčená. Mám k přístup k tiskárně a mohu ovládat a měnit software i hardware. Mohu je upravovat podle vlastních potřeb. Moje farma je nastavena velmi specificky a tiskárny vždy přizpůsobuji tak, aby byly pro můj provoz co nejefektivnější. Open-source model od Prusa Research mi to umožňuje.

Pro mě je open-source jako říct: „Tady je nástroj a můžete ho používat přesně tak, jak chcete – můžete ho upravovat, hrát si s ním, měnit ho nebo vylepšovat.“ Pro můj provoz je to naprosto klíčové. Pomáhá mi to zvýšit produkci, počet produktů opouštějících farmu a celkový zisk. Takže open-source je pro můj byznys obrovskou výhodou.

Jaké máš plány do budoucna?

V současné době mám přibližně 70 3D tiskáren a v současných prostorách mám místo pro dalších zhruba 18. Během tří až šesti měsíců plánuji zajistit větší prostory se skladem a dostatkem úložného prostoru pro filament, palety a odchozí produkty. Pracuji také na softwaru, který mi pomáhá řídit a spravovat mou tiskovou farmu – vše od tiskáren a filamentu až po samotné úlohy, které farmou procházejí.

Můj plán na příštích pár měsíců je tedy rozšířit farmu a zároveň se zaměřit na to, aby mé tiskárny byly v práci co nejefektivnější.

Jak na tiskovou farmu

Jak vypadá tvoje tisková farma? Kolik zabírá místa a jaké jsou tam podmínky?

Moje tisková farma v současné době čítá 70 tiskáren. Drtivá většina z nich jsou Original Prusa MK4 nebo MK4S – a k tomu jedna Prusa CORE One, kterou jsem nedávno koupil na testování. Uspořádání je poměrně jednoduché: všechny tiskárny jsem umístil do běžných regálů, devět tiskáren na jeden. Farmu mám u sebe doma v suterénu, který má přibližně 100 metrů čtverečních.

Ventilátory a klimatizace vhánějí studený vzduch dovnitř, a odtahové ventilátory odvádějí horký vzduch ven. Mám také několik senzorů kvality vzduchu a vzduchových filtrů. Vytištěné produkty jdou přímo z tiskáren do krabice, kde se balí a kompletují, a poté se expedují. Většinu produktů prodávám na Amazonu, takže nedržím žádné zásoby. Můj provoz se v podstatě skládá jen z farmy 70 tiskáren a několika balicích stolů.

Co byla největší výzva?

Byla to – a vlastně pořád je – regulace teploty v místnosti. Tiskárny generují poměrně dost tepla, zvláště když jich máte 70, takže udržet teplotu na úrovni, která je pro práci člověka příjemná, je náročné.

Co mi ale jako výzva nepřišlo – a byla to chyba, protože dnes bych to řešil úplně jinak – je vyčlenění mnohem většího prostoru pro skladování filamentu. Nakupuji filament po paletách a nošení krabic po schodech není ideální. Obecně se chci do budoucna zaměřit na optimalizaci pohybu materiálů farmou. To zahrnuje i filament a zásoby, cestu, kterou se filament dostává k tiskárnám a jak se z nich pak díly sundávají, balí a expedují.

Chtěl bych tohle všechno provádět s minimálním plýtváním prostorem, časem a zdroji. Ideálně chci, aby filament přicházel po paletách a byl umístěn hned vedle tiskáren. Někdo ho pak může snadno zavést do tiskáren, sundat hotové produkty, odnést je k zabalení a připravit na expedici. Budoucí prostor tiskové farmy navrhnu tak, aby byl celý tento proces co nejplynulejší.

Kolik „farmářů“ teď zaměstnáváš?

V současné době mám dva zaměstnance. Jeden pracuje přes den a druhý večer. Jsou to oni, kdo teď primárně řídí farmu a starají se o tiskárny. Já mám na starosti víkendy nebo když má jeden z nich volno.

Soustředím se především na prodej, vývoj produktů, pipeline a projekty na vylepšení farmy. Řeším taky dodavatele, nákup těch nejlepších materiálů a starám se i o snižování nákladů. Tohle nastavení mám umožňuje průběžně zvyšovat zisk a rychleji růst.

S kolika tiskárnami jsi začínal? A jak probíhal růst tvojí farmy?

Mám tabulku v Excelu, kde mám zaznamenané datum nákupu každé nové tiskárny. Začal jsem s jedním strojem, ale když jsem si uvědomil, že se produkt prodává a potřebuju větší výrobní kapacity, tak jsem druhou a třetí tiskárnu koupil docela rychle. Od tohoto bodu bylo vše podřízeno tomu, že jsem zisk investoval zpět do podnikání.

Farma se velmi rychle rozrostla na přibližně 50 nebo 60 tiskáren. Nákup posledních 20 tiskáren se poněkud zpomalil. Důvodem je, že při mé současné velikosti dosáhnu většího zlepšení optimalizací stávajících tiskáren než pouhým přidáním několika dalších strojů.

Jsem tak daleko, že zatímco dříve se s novou tiskárnou zvýšila tisková kapacita o 50 % nebo dokonce 100 %, tak když ji koupím teď, zvýší se celková kapacita jen o 1 % nebo 2 %. Úprava tiskových souborů nebo optimalizace softwaru má mnohem větší dopad na dlouhodobý provoz. V současnosti je to o rovnováze mezi zefektivněním provozu a nákupem dalších tiskárení. Mám však určitá omezení co se týče prostoru a proudění vzduchu, která musím brát v úvahu.

Vidíš svět v číslech a tabulkách?

Je to tak. Na svém byznysu naprosto zbožňuji především to, je, že je řízen čistě daty. Můžete přesně určit, kolik filamentu se spotřebuje, jak dlouho to bude trvat, a můžete spočítat přesné náklady. Všechno lze vyjádřit číslem. V mém předchozím podnikání, kde člověk ručně vyráběl finální produkt, byla celá řada proměnných.

Z obchodního hlediska je 3D tisk úžasný, protože mohu v podstatě zmapovat celý byznys v Excelu a přesně vědět, kde budu za tři, šest nebo devět měsíců. Znám svou pozici filamentu, hotovosti i prodejů. Mohu přesně předpovídat, což mi umožňuje podstupovat větší, spočitatelná rizika, jako je nákup nového vybavení nebo objednávání filamentu ve velkém.

Možnost přiřadit číslo téměř ke všemu je ta nejlepší věc vůbec. Pro podnikatele je to velmi atraktivní. Můžete si koupit jednu tiskárnu, vydělat $2 za hodinu, nechat ji běžet 20 hodin denně a vydělat $40. Dělejte to 10, 20 nebo 30 dní a můžete si koupit novou tiskárnu. Matematika za tím je velmi jednoduchá a stává se opravdu zábavnou, když začnete provozovat více tiskáren a zvýšíte rozsah podnikání.

Jaké největší riziko jsi v tomhle podnikání podstoupil?

Riziko bylo spíše osobní a v raných fázích, protože jsem všechny zisky vrážel zpátky do podnikání. Nevzal jsem si žádnou půjčku, neměl jsem externí investory. Rostl jsem zodpovědně a ziskově, což riziko minimalizovalo.

Rizika v oboru 3D tisku, kromě vašeho času a nákladů na tiskárnu, obecně nejsou velká. Ta největší souvisejí s provozem, například nákup velké várky filamentu, která může dorazit pozdě nebo vám přijde nekvalitní materiál. Ale pokud začnete s jednou tiskárnou, najdete product-market fit a škálujete zodpovědně, není na tomto byznysu nic extrémně riskantního.

Skutečné riziko by přišlo s dluhem nebo investorem: kdybyste koupili 20 tiskáren bez prodejů, které by je udržely v chodu. Pokud to děláte zodpovědně, řešíte svým produktem skutečný problém a rostete udržitelně, riziko se výrazně snižuje. Opět, všechno můžete vyjádřit číselně a předvídat. Pokud se pokazí motor nebo opotřebuje tryska, oprava stojí $10-$30 a provoz je obnoven. Nejsou zde žádná velká finanční rizika, pokud to děláte zodpovědně a tempem, které odpovídá vašim dovednostem.

Jak probíhá integrace nových tiskáren do farmy? 

Když dostanu novou 3D tiskárnu, udělám několik malých úprav. Předně, moje farma tiskne pouze v jedné barvě – černé – a s jedním materiálem – PETG. Produkty, které tisknu, nemusí být detailní, takže používám větší trysku – 0,8 mm. To je první změna.
Také tisknu z 5kg rolí místo 1kg nebo 3kg, takže musíme upravit způsob, jakým se filament dostává do tiskárny. Na to jsme si vyvinuli vlastní držáky.

Jakmile je tryska vyměněna a filament připraven, je dalším velkým krokem je připojení tiskárny k našemu softwaru. Ten nám umožňuje ovládat všechny tiskárny z jednoho centrálního panelu. Tři kroky a tiskárna je plně integrovaná. Během asi 10 minut od zapnutí začne přijímat úlohy.

Popsané změny nám umožňují tisknout produkty mnohem rychleji, než kdybychom používali standardní nastavení. Děláme to proto, že naše produkty jsou objemnější a ne příliš složité, což nám pomáhá maximalizovat zisk na produkt i na tiskovou hodinu.

Kolik tiskáren jsi vlastně vyzkoušel a proč padla volba zrovna na značku Prusa? 

Když jsem zakládal svou tiskovou farmu, udělal jsem si rešerši všech dostupných tiskáren. Hlavním důvodem, proč jsem si vybral tiskárny značky Prusa, byla moje snaha najít spolehlivý stroj, který dlouho vydrží. Nechtěl jsem neustále měnit díly nebo kupovat nové tiskárny každé dva roky. Potřeboval jsem „pracanta“, na kterého se mohu spolehnout.

Z řešerší mi vyšlo, že Prusa Research podporuje open-source a klade velký důraz na spolehlivost. A co je klíčové, když se něco pokazí, díly se velmi snadno vyměňují. Snadná opravitelnost byla obrovským lákadlem. Také se mi líbí, že jsou vyrobeny v Evropě, mají úžasný příběh a jsou nedílnou součástí historie 3D tisku.

Firma Prusa Research pomohla vybudovat tento průmysl a zahájila spotřebitelskou revoluci, a já jsem chtěl být její součástí! Takže metrikou číslo jedna byla spolehlivost a číslo dvě opravitelnost.

Poslední věc, kterou na tiskárnách Prusa naprosto miluji, je jejich upgradovatelnost. Mých prvních 12 nebo 15 tiskáren byly modely Prusa MK3S+ a všechny byly upgradovány na MK4S. Možnost upgradovat tiskárny s relativně malou investicí, místo abych je musel kompletně vyměnit, byla obrovskou výhodou. Mám tiskárny staré tři nebo čtyři roky, ale fungují stejně dobře jako ty zbrusu nové.

Jak je to s údržbou? Musíš se o ně hodně starat?

Máme dva hlavní stupně údržby. Prvním je hloubková, rutinní údržba. Jednou týdně vezmeme všechny tiskárny z jednoho konkrétního regálu a provedeme generální údržbu: čištění, kontrola trysky, výměna PTFE trubičky, promazání ložisek a tyčí, dotažení řemenů a plná kalibrace. Jelikož máme osm regálů, každá tiskárna projde tímto procesem přibližně každé dva měsíce.

Druhým stupněm je obecnější, častější kontrola, kterou provádíme zhruba každé dva nebo tři dny. Během ní projdeme všechny tiskárny, očistíme trysky, zkontrolujeme silikonové ponožky a ujistíme se, že je tiskárna čístá a v provozuschopném stavu. To pomáhá předcházet problémům mezi důkladnějšími údržbami.

Pochlubíš se úspěšností tisku?

Příliš to neřeším a procento úspěšnosti se stejně se mírně liší podle konkrétního produktu. Ale odhaduji, že se pohybuje mezi 90 % a 95 %.

Je spotřeba elektřiny problém?

Pokud jde o elektřinu, spotřeba je mnohem nižší, než si většina lidí myslí. Provoz 70 tiskáren mě stojí jen několik set dolarů měsíčně. Je těžké uvést přesné číslo kvůli různým poplatkům a protože doma také těžím kryptoměny.

Odhaduji, že náklady jsou kolem 1,5 až 2 centů na hodinu na tiskárnu. Když jsem se rozšířil farmu na 20 nebo 30 tiskáren, musel jsem vyměnit elektrické vedení v domě a přejít na 200ampérový jistič. Hlavní, na co je třeba si dát pozor, a to jsem se naučil až v praxi, je přetěžování okruhů. Řešením bylo přivést elektrikáře, který natáhl samostatné okruhy k jednotlivým regálům – každý má svůj vlastní okruh.

Náklady jsou nízké, ale správné rozvody a infrastruktura jsou nejtěžší a potenciálně nejdražší částí.

Co říkáš na Prusa CORE One?

Prusa CORE One jsme ještě plně neintegrovali do našeho hlavního provozu. Mám 70 tiskáren MK4 a MK4S, které fungují skvěle pro můj způsob výroby. CORE One používáme hlavně pro detailní tisky na produktové fotografie, vývoj prototypů a testování přesného lícování.

Obecně myslím, že by fungovala velmi dobře, a farma ze 70 takových tiskáren by vypadala úžasně. Já ale stále preferuji MK4S. Plánuji totiž v budoucnu najít způsob, jak automatizovat sundávání vytištěných produktů, a k tomu se tiskárna s pohyblivou tiskovou podložkou hodí lépe.

Jak je na tom tvoje farma stran automatizace procesů a tisků?

Vyvinul jsem vlastní software – mimochodem, je veřejně dostupný – který se připojí ke všem tiskárnám na farmě a umožňuje jejich centrální ovládání a zadávání úloh.

Například, každé pondělí provedeme inventuru objednávek, abychom stanovili tiskový plán. Jednotlivé objednávky zadáme do našeho softwaru, který je automaticky rozdělí mezi dostupné tiskárny. Tiskárny se spustí a tisknou zadaný produkt. Naši zaměstnanci poté sklidí výtisky ze všech 70 tiskáren a jediným kliknutím uvedou volné tiskárny do stavu “připraven na další tisk”. Software poté znovu rozdělí úlohy, dokud není fronta prázdná. Tento systém je nejen extrémně efektivní na provoz, ale umožňuje také velmi snadné a rychlé zaškolení zaměstnanců.

Nyní pracujeme na rozšíření, kde po dokončení tisku software pošle vlastní G-kód, který “odsune” hotový díl do nádoby a připraví tiskárnu na další úlohy. Cílem je plně automatizovat všech 70 tiskáren.

Software? Mám vlastní

Software na správu farmy sis napsal sám? Jak?

Ano, sám! Nemám přitom žádné zkušenosti s kódováním, ale AI nástroje, které se v poslední době objevily, jsou úžasné. Vyvinul jsem software od nuly, aniž bych sám napsal jakýkoliv kód: pomocí nástrojů jako Claude, ChatGPT a Grok.

Začalo to tak, že jsem se snažil zvýšit efektivitu farmy. Najal jsem si profesionály – společnost, která nabízela software s potřebnými funkcemi. Bohužel nedodali, co slíbili a mně vznik velký problém: utratil jsem spoustu peněz a neměl nic. Místo abych to zkusil znovu jinde, řekl jsem si, že je čas to udělat sám.

Strávil jsem pár hodin rešeršemi a experimentováním s AI nástroji a během dvou týdnů jsem byl schopen postavit software od nuly, což dramaticky zlepšilo můj provoz.

Takže bez AI bys to nezvládl?

Ne, bez AI by se tohle nikdy nestalo. Díky tomu, že Prusa tiskárny jsou open-source, tak jsem pochopil, jak se pomocí API tiskárny ovládají. Tahle zkušenost mi umožnila postavit software, který s nimi může komunikovat.

Kombinace open-source a pokroků v AI umožnila i někomu jako já, člověku bez technických znalostí, vytvořit software, který má obrovský dopad na provoz mého podnikání! Nyní ho začínáme uvolňovat i pro další tiskové farmy po celém světě. Pro kohokoliv s více tiskárnami je obrovskou výhodou ovládat je z jednoho místa. Šetří to čas, energii i materiál.

Navíc získáte cenná data. Vidím přesnou spotřebu filamentu, kolik hodin tiskneme, která tiskárna je nejvytíženější a jak efektivně vše funguje

Takže už žádné čachrování s USB disky?

Přesně tak. USB disky jsou v pořádku, když máte jednu, dvě, možná tři tiskárny. Ale jakmile jich máte 70 a řekněme 100 souborů, které musíte na každý disk nahrát, tak vás z toho začne rychle bolet hlava.

Software mi umožňuje nahrát G-kód jednou, kliknutím ho distribuovat na celou farmu, a spustit všech 70 tiskáren za méně než 30 sekund. To má obrovský vliv na práci i morálku zaměstnanců.

Co plánuješ se svým farmovým softwarem do budoucna?

Nyní soustředíme pozornost a síly na dodělání funkce automatického sklízení produktů. Poté, během příštích jednoho až dvou měsíců, chceme vytvořit analytický panel, kde majitel farmy uvidí přesné údaje o provozu, údržbě a spotřebě filamentu.

Dále plánujeme integrovat další modely tiskáren. Takže pokud máte kromě Prusa tiskáren i jiné stroje, budete je moci integrovat všechny. V současné době software funguje pouze na tiskárnách Prusa, protože na nich běží moje farma, ale v budoucnu plánujeme rozšíření

Chtěl bys něco vzkázat tiskařské komunitě?

Můj vzkaz pro svět 3D tisku je jasný: posouvejte hranice. Jak se technologie zlepšuje, rozšiřují se i možnosti toho, co se dá tisknout a jaké problémy tím řešit. Takže nepřestávejte experimentovat.

Zlepšujte se, kupte si další tiskárnu a začněte něco vyrábět. Najděte nějaký problém a vymyslete k němu řešení, které lidé chtějí. Jakmile ho máte, tomu říkáme product-market fit. To je ten zlatý důl a tak se buduje byznys. Takže můj vzkaz zní: experimentujte, zkoušejte, testujte a prototypujte. Jsem si jistý, že ho najdete.

Jakub Kmošek and Štěpán Feik